Kristiánova legenda

Obecně kulturní a literárně historický kontext díla

Od 12.století se u nás rozvíjí latinská literatura, která má především církevní charakter. Vznikají hlavně legendy, kroniky a písně. Legenda je středověká epická skladba obsahující vypravování o životě světců a zázraky s ním spojené. Kristiánova legenda je latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích. Vznikla před rokem 994. Autorem je pravděpodobně řeholník Kristián, příbuzný biskupa Vojtěcha. Totožnost autora však s jistotou není známá, jednou z hypotéz je ztotožnění Kristiána s Boleslavovým synem Strachkvasem. Legenda je dochována až v rukopise z 1.poloviny 14.století pod názvem Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae, eviae eius. Autor vychází ze starší legendistiky a snaží se doplnit a opravit mezery v událostech podle vlastních informací. Jako první vytvořil obraz kulturní a politické kontinuity Velké Moravy a přemyslovských Čech.


Další autoři v této době:
Kromě Kristiánovy legendy vzniká také spousta jiných latinsky psaných děl (legenda o sv. Vojtěchu a o sv. Prokopovi, legenda aurea). Vzniká také dějepisná próza, z latinských kronik je u nás nejznámější Kosmova kronika (Kronika Česká), Petr Žitavský (Zbraslavská kronika),
a kroniky (Byl v zemi české, Když se šířila křesťanská víra). Vzniká i druhá nejstarší píseň v češtině (Svatý Václave, vévodo české země)


Obsah díla

Cyril a Metoděj přinesli do slovanských zemí křesťanství. Cyril zavedl bohoslužbu ve slovanštině, za což byl kárán od papeže. Metoděj ve slovanských zemích získával vládu nad lidmi, proto se ho jeho synovec Svatopluk pokusil zabít. Svatopluk se zmocnil vlády a neuznával Metodějovo kázání, a tak na zem byla uvalena kletba naplněná různými pohromami. Slované šli za věštkyní Libuší, aby jim pomohla zbavit se kletby. Na její radu postavili hrad Praha a vlády v Českých zemích se ujala Libuše s Přemyslem.
Následovala vláda jejich syna Bořivoje. Ten byl pozván ke Svatoplukovi na Moravu. Na jeho rozkaz si sedl mezi pohany, ale přítomný Metoděj řekl:
CITACE: „Jaká běda, ty, muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštěn ze sedadel knížecích, ačkoliv sám také vévodskou moc máš, ale raději chceš pro hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi seděti.”
Bořivoj přijal víru, ale lidé ji odmítali a zvolili si jiného panovníka, Strojmíra. Ten ale neuspěl a Bořivoj se vrátil na trůn. Se zbožnou manželkou Ludmilou vychovali mnoho dětí, nejstarší z nich, Spytihněv, se stal panovníkem. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho bratr Vratistav s manželkou Drahomírou, vychovávali dva syny, Boleslava a Václava. Po smrti Bořivoje se Ludmila věnovala víře a dobrým skutkům. Jako zbožná babička vychovávala své vnuky. Drahomíra žárlila a chtěla se Ludmily zbavit. Nakonec ji nechala na Tetíně zavraždit. Drahomíra se ujala vlády a nakonec se vyplnilo slovo Páně.
CITACE: „Všichni, kteříž se meče chopí, mečem zahynou.”
I přes snahu Drahomíry lid na Ludmilu nezapomněl.
Zbožný Václav v duchu své babičky pokračoval ve zbožnosti. Vlastní matka proti němu vystupovala, nakonec byla vyhnána ze země a zbavena panovnictví. Teprve teď Václav mohl důstojně pohřbít svou babičku v posvěcené basilice, kde se potom děly zázraky. Ve zbožném životě pod ochranou boží se stával uznávaným panovníkem. Nechal postavit chrám mučedníka Víta a chtěl předat vládu svému pohanskému bratrovi. Ten se ho však pokusil zabít, ale ochrana boží byla silnější. Nakonec byl zabit Boleslavovými služebníky. Václavovu krev nebylo možné smýt, zázračně se znovu objevovala. Ani to nedokázalo Boleslava odradit od vražd a vyhnanství Václavových přátel. A tak se znovu naplnila slova Páně.
CITACE: „Bijte pastýře a rozprchnou se ovce stáda.”
Tělo Václava bylo uloženo v chrámu sv.Víta. Po Václavově smrti se děly zázraky. Věrný přítel Václava Podiven byl oběšen, ale jeho tělo bylo stále neporušené, narostly mu vousy a vlasy zešedivěly, u jeho hrobu se zjevovalo nebeské světlo. Lidé se dovolávali pomoci u sv. Václava, jejich prosby byly vyslyšeny, a tak se z nich stávali křesťané.
Boží skutky konané skrze Václava upevnily vládu s Otcem a Duchem svatým na věky věků, amen.


Kompozice literárního díla
Dílo je rozděleno do úvodního prologu a deseti kapitol. První dvě kapitoly popisují činnost Konstantina a Metoděje, kapitoly tři až pět jsou věnovány Ludmile, šest až osm Václavovi, devátá kapitola je věnována Václavovu věrnému druhu Podivenovi a poslední kapitola je zaměřena na zázračné skutky Václava.


Charakteristika postav
Do hlavních postav patří Václav a Ludmila.
Ludmila je zbožná žena, koná dobré skutky, neopomíjí chudé. Zlo neodplácí zlem. Jako babička předává tyto vlastnosti i svým vnukům, hlavně Václavovi.
Václav je velice zbožný. Chce, aby v zemi zavládl mír, je oblíbený lidem a spravedlivý. I když ví, že se ho bratr Boleslav chystá zabít, jeho pozvání na hostinu přijme a nechává osud v rukou Božích. Jeho dobrota se později objevuje skrze zázraky.



Vedlejší postavy:
Cyril a Metoděj - přinesli do naší země křesťanství
Drahomíra - vládychtivá, pohanská, intrikářská, schopná vraždit i ve vlastní rodině
Boleslav - vedle Václava zastíněný, mstivý, pohanský, schopný bratrovraždy pro získání moci
Bořivoj - skromný, nekonfliktní, ve víře konající panovník
Podiven - věrný přítel Václava v životě i ve smrti


Jazyk díla
Tato legenda vznikla už ve středověku, tomu odpovídá i jazyk. Pro pochopení textu se čtenář musí často několikrát vracet. Objevují se rozsáhlá souvětí a také:
archaismy-nebol, zetlelo, slovutný, cudné
hromadění synonym-lidé nevzdělaní a neznalí, panoval a vládl
citáty z Bible-bijte pastýře a rozprchnou se ovce stáda; všichni, kteříž se meče
chopí, mečem zahynou
inverzní pořádek slov-touto pak milostí muž věčné paměti tak slynul
přechodníky-rozpomenuvše, předvídajíc, vyrazivše, souhlasíce, jsa
metonymie-shromažďovat snopy do stodoly Krista Pána

Hodnocení díla
Dílo je psáno jazykem při začátku čtení ne moc srozumitelným, takže to může mnohé čtenáře od další kapitoly odradit. Po překonání počátečního odporu jsem si na jazyk zvykla a začala jsem mu rozumět. Obsah díla je zajímavý a poučný. Přibližuje a objasňuje mnoho postav, s jejichž jmény se setkáváme i ve 21. století.

Použitá literatura:
Kristiánova legenda[online]. Dostupné z URL:
http://www.bonzuje.cz/blog/ftp/soukup/kristianova_legenda.pdf