Dekameron

Cyklus obsahující 100 novel rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.

Den první-Příběh devátý
Gaskoňská urozená žena putovala ke Svatému hrobu. Když se vracela, pár zlosynů ji potupilo. Rozhodla se, že si půjde stěžovat ke králi. Doslechla se ale, že král s tím stejně nic neudělá, sice si ji vyslechne, ale tím to taky skončí. Žena se ke králi i přesto vydala, že se mu alespoň vysměje. Když dorazila před krále, zeptala se ho, jak král snáší křivdy, které byly spáchány na něm. Králi dala najevo, že se chce po králově vzoru vyrovnat i ona s její křivdou. Král se rozčílil a ihned začal trestat všechno bezpráví, které bylo spácháno na této ženě.

Den druhý . Příběh čtvrtý
Landolfo Ruffolo byl dobrým obchodníkem, ale když mu jeden obchod nevyšel, zchudl a stal se pirátem. Když si naloupil hodně peněz, rozhodl se, že se vrátí do rodného městečka. Janované ho však zajali a všechen lup mu sebrali. Dopravili ho na jednu ze svých lodí, která později ztroskotala. Ruffolo se zachránil na jedné bedně plné drahokamů. Takto na bedně dopluje k ostrovu Korfu, kde mu pomůže jedna žena. Ruffolo jí za její ochotu věnuje hodně peněz a do města se vrátil jako boháč.

Den třetí – Příběh druhý
Mladý podkoní se zamiloval do manželky krále Agilufa. Ve vhodnou chvíli pronikl až ke královninými loži. Poté odešel. Po jeho odchodu přišel k jejímu loži opravdový král a královna se divila, proč opět přichází. Král se dovtípil, že královnu někdo oklamal a nechal dotyčného hledat. Hledal po celém domě a každému čeledínovi sahal na hruď, aby podle zvýšeného tepu poznal viníka. Když ho našel, ustřihl mu pramen vlasů. Podkoní byl ale velmi mazaný a ustřihl všem čeledínům stejný pramen vlasů, jaký král ustřihl jemu. Druhý den nechal král nastoupit služebnictvo, když ale viděl, že polovina z nich má ustřižené vlasy, řekl jim jen, že ten, kdo se včera provinil, ať tak již nečiní.

Den čtvrtý – Příběh pátý
Tři bratři měli sestru Lisabettu, která milovala Lorenza. Když to bratři zjistili, zabili ho a ostatky zakopali za městem. Lisabetta o tom samozřejmě nevěděla a pořád se ptala, kde je její milý. Jednou v noci se jí Lorenza zjevil ve snu a řekl jí, co se stalo. Lisabetta se vydala za město, vykopala jeho hlavu a dala si ji do bazalkového květináče. Bratři ji květináč vzali, ale Lisabetta se neustále trápila a plakala, až v pláči zemřela.

Den pátý – Příběh druhý
Na ostrově Lipari žila krásná a bohatá Gostanza, která se zamilovala do mladého Martuccia. Protože byl Martuccio chudý, Gostanzin otec nechtěl dovolit sňatek. Martuccio se proto rozhodl, že se stane bohatým. Stal se pirátem a přepadal lodě. Jednou byl poražen a vsadili ho do žaláře. Když se to Gostanza dozvěděla, myslela si , že je Martuccio mrtev. Chtěla spáchat sebevraždu. Vydala se v malé loďce na moře. Cestu ale přežila, dojela až do města Susa, kde se jí ujala žena Carapresa. Nakonec se oba milenci šťastně setkali.

Den šestý – Příběh první
Ve městě žila krásná paní Oretta, která se rozhodla vyjít si s hosty na procházku ven. Cesta byla dlouhá a tak jí šlechtic nabídl, že ji sveze na svém koni a přitom jí bude vyprávět příběh, který ještě nikdy neslyšela. Příběh byl sice krásný, ale šlechtic neuměl vůbec vyprávět. Paní se vymluvila, že kůň jde moc tvrdě, tak aby jí z koně sundal. Šlechtic její výmluvu prokoukl a myslel si, že si dělá paní legraci, a tak začal vyprávět jiný příběh.

Den šestý –Příběh druhý
Cisti byl pekařem. Papež Bonifác vyslal messera Geriho a jeho vyslance do Florencie, aby vyřídili nějaké záležitosti. Každé ráno chodil Geri se svou družinou kolem pekaře Cisti. A protože měl Cisti skvělou sbírku vín, chtěl nabídnout i Gerimu. Uvědomoval si však, že jeho postavení mu nedovoluje, aby on nabídl víno Gerimu. Proto každé ráno usedl ke stolu a popíjel lahodné víno. Jednoho dne si k němu Geri usedl a popíjel spolu s vyslanci skvělé víno. Když Geri vyřídil všechny záležitosti, pozval pekaře na hostinu. Pekař zpočátku odmítal, ale nakonec pozvání přijal. Stali se z nich přátelé.

Den šestý – Příběh čtvrtý
Chichibio byl kuchařem urozeného Currada. Currado jednou ulovil jestřába a nařídil Chichibiovi, aby mu ho připravil. Když byl jestřáb hotov, vešla do kuchyně dívka, kterou Chichibio miloval. Přemluvila ho, aby si mohla vzít jedno stehno. Currado se podivil, že mu přinesli jestřába jen s jedním stehnem a chtěl vysvětlení. Chichibio mu tvrdil, že existují jestřábi jen s jednou nohou. Druhý den šli spolu k řece a Chichibio ukázal Curradovi spící jestřábi na jedné noze. Currado přiznal, že se mýlil. Zvolal:“ Ho, ho!“, jestřábi se vyplašili a k útěku použili obě nohy. Vyděšený Chichibio se vymluvil, že včera pán taky nezvolal:“Ho, ho“. Currada jeho odpověď pobavila a Chichibiovi odpustil.

Den šestý – Příběh pátý
Forese a Giotto se potkali na cestě do Florencie a přepadl je náhlý déšť. Utekli k jednomu známému rolníkovi, kde si vypůjčili suché, ale otrhané, šaty a pokračovali v cestě. Na cestě se ještě ušpinili a začali si povídat. Kdyby je někdo potkal, těžko by uvěřil, kdo vlastně jsou. Oba cestující si navzájem ze sebe dělali legraci.

Den šestý – Příběh sedmý
Manžel jednoho dne přistihl svou ženu s milencem a žádal zákon. Tehdy se za cizoložství trestalo upálením na hranici. Všichni čekali, že manželka uteče ze strachu před soudem, ale ona před soud předstoupila. Žena nic nepopírala, ale namítala, že zákon je jen pro ženy a pro muže neplatí a proto je zákon špatný. Na otázku, zda žena plnila manželské povinnosti, manžel odpověděl, že vždy, kdy chtěl. Žena odvětila, že je lepší se se zbytkem rozkoše rozdělit s člověkem, který ji miluje víc než sebe. Na její popud zákon změnili a upálovány byly ženy jen ty, co provozovali cizoložství za peníze.