Strakonický dudák aneb hody divých žen

Divadelní hra „Strakonický dudák“ byla napsána v roce 1847 v období, kdy revoluční síly narůstaly. Tyl v dudákovy ukázal sílu českého lidu a jejich vztahu k domovu, národu, vlasti. Strakonický dudák oslavuje český lid a ukazuje, že peníze porušuji vztahy mezi lidmi.

Obsah díla
Dudák Švanda má rád Dorotku a ona jeho, ale její otec Trnka jejich lásce nepřeje. Švanda prý nemá „krajíc chleba jistého“, a tak se vydá do světa vydělávat peníze muzikou. Díky Rosavě, divé ženě (Švandově matce), vdechnou Lesní víly Švandovo dudám život. Švanda cestuje po cizích zemích, kde se potká s Vocilkou, peněz chamtivého. Švandova sláva se dostane až na královský dvůr, kde má zahrát před princeznou. Když se Švanda dlouho nevrací domů, vydá se ho Dorotka s Kalafunou hledat. Všichni se setkají na královském dvoře. Jelikož Švanda odmítne vzít si princeznu, je s Dorotkou vězněn. Oba se nakonec dostanou ven a setkají se ve své vlasti. O půlnoci jsou na popravišti hody divých žen, a aby Švanda jejich nástrahám nepodlehl, Rosava za ním pošle Dorotku, která ho vysvobodí. Když Lesní paní vidí Rosavinu lásku k synovi, promění je zpět na člověka. Vocilka ukradne již „nekouzelné“ dudy a Kalafuna se zase udobří s Kordulou.

Dorotka
Dorotka je samostatná a statečná. Neprahne po penězích a je ochotna opustit svou rodnou zemi, aby se vydala hledat svého milého. Je upřímná, moudrá a když jedná, tak nemyslí jen na sebe.