Spolčení hlupců (A confederacy of dunces)

J. K. Toole nebyl příliš plodný autor, co se do množství děl týče. Napsal dva romány, první již ve svých šestnácti letech, a to Neonovou Bibli, ale o moc zajímavější je jeho satiricko-humoreskní román Spolčení hlupců. Dílo psal v období, kdy působil v americké armádě a dokončil ho roku 1967, vydání se ovšem nedožil. Poté, co několik vydavatelství odmítlo titul vydat, upadl autor do deprese, která vyústila v roce 1969 v sebevraždu. O vydání knihy se zasloužila Tooleova matka a po jedenadvaceti letech byla kniha konečně vydána.
O rok později, roku 1981, byla J. K. Tooleovy udělena Pulitzerova cena právě za knihu Spolčení hlupců.

V knize se do značné míry odráží autorův život. Děj se odehrává na předměstí New Orleans kde autor vyrůstal. Hlavním hrdinou je mládenec Ignácius Reilly který ve svých třiceti letech žije stále se svou matkou a je nezaměstnaný. Jde o vzdělaného člověka který naprosto pohrdá moderní společností a jejími výdobytky, z čehož vyplývá odpor k jakékoli práci, která by mohla soudobé společnosti jakkoli pomoc. Celým jeho chudým životem prostupuje jakýsi „světonázor“ kterým neustále obtěžuje své okolí. On nemá rád nikoho a nikdo nemá rád jeho. S výjimkou bývalé přítelkyně Myrny Minkoffové s kterou svádí dlouholetý boj o to, kdo z nich je více angažovaný a je v podstatě jedno v čem, zejména ale v politice. Myrna je podobný typ jako Ignácius ale zdaleka není tak samotářská a v osobních soubojích má zpravidla navrch, což Ignáce značně deprimuje. Zásadní zvrat v knize nastává, když matka způsobí nehodu a je dlužna obrovskou sumu kterou není schopna splatit. Jediným možným řešením je přesvědčit Ignáce aby začal pracovat. Ignácius si najde práci v krachující továrně Levyho kalhoty, kde se naplno projeví jeho přirozená schopnost zničit vše dobré okolo něj. V úmyslu se zviditelnit má snahu pozvednout ekonomickou situaci firmy. A tak padělá dopis a jménem majitele nařkne jediného odběratele z neschopnosti prorazit na trh. To vede k tomu, že jsou Levyho kalhoty žalovány o závratných půl milionu dolarů. Mezitím je Ignácius propuštěn a začíná pracovat jako pouliční prodavač párků. Díky jeho schopnosti ovlivňovat lidi jak se mu zlíbí, se dlouho vyhýbá odpovědnosti. Naneštěstí se jeho matka, která je stále zoufalejší, doví o problému a jako jediné řešení vidí zbavit syna svéprávnosti a nechat ho hospitalizovat na psychiatrii. V to dobu se Myrna vydává Ignacia navštívit a pomůže mu uniknout právě ve chvíli když je pro něj v ústavu vypravena sanitka.

Román je velmi čtivý a zábavný. Atmosféra kterou dokáže autor vystihnout, mě okamžitě pohltila do děje. Postava Ignáce je velmi rozporuplná a nevím co si mám o ní myslet. Chvilku s ním sympatizuji a záhy se mi zcela zhnusí. Jednou je mi ho líto a v mžiku ve mně budí pohoršení. Tyto smíšené pocity z hlavní postavy ale naopak umocňují zážitek z celé knihy. Postava není ani kladná ani záporná a právě proto kniha po delší době nezačne nudit. Dále jsou zde zajímavě použity výrazové prostředky, na jednu stranu škrobená a sebejistá mluva vzdělaného Ignácia a na druhou stranu až vulgárnosti, z úst černocha který, moc rozumu nepobral.