Nový Ikaros

KONSTANTIN BIEBL
NOVÝ IKAROS (1929)
(věnováno E.F.Burianovi)


Prameny: - Červenka, Miroslav. Macura, Vladimír. Pešat, Zdeněk. Slovník básnických knih.1.vydání.1990.Praha. Československý spisovatel.
- Mukařovský, Jan a kol. Dějiny české literatury IV. 1.vydání. 1995, Praha.Victoria Publishing.

- název dle řecké báje o vzlétnuvším Ikarovi – symbol touhy moderního básníka, aby podobně jako Ikaros (byť za cenu ztroskotání) v sobě našel křídla, odvahu fantazií překlenout prostor a čas – vtělení této osvobodivé fantazie nalézá v básnickém obraze, který ve zkratce a simultánně klade vedle sebe nejrůznější děje a časové roviny, spojuje proudem asociací, umožňuje prolínání skutečnosti se snovými vidinami
- nejtěsněji v české literatuře spjat s původním apollinairovským „pásmem“ – polytematičnost je ekvivalentem představy moderního světa (jehož prvky jsou pohyb, změna, dynamičnost, prchavost, pomíjivost), s motivy se mění i druhové a žánrové roviny (v lyrickém proudu se objevují epické pasáže atd.) – od pásma apollinairovského vědomí přechází k pásmu podvědomí (to již naznačuje básníkův přechod k surrealismu)
- psáno volným veršem – občas provázeným rýmem nebo asonancí
- každý ze čtyř oddílů své samostatné monotéma (1-smrt, 2-reminescence na druhou světovou válku; 3-vzpomínky na cesty po světě, 4- prožitek lásky) + základní proměňující se motiv polnice (od vojáka alarmujícího padlé ze světové války přes slona k andělovi svolávajímu k poslednímu soudu-není však rozváděno, vynořuje se jen na klíčových místech)
- míchání tragického s anekdotickým, subjektivních pocitů se snovými vidinami, minulosti s přítomností, civilnosti s patosem – součástí i citáty (z Vrchlického), polemika se Šaldovým výrokem, kdy ho označil jako Petříčka („a jsem-li já pierrot lunaire…“)
- DŮSLEDNÝ ROZPAD MONOTÉMATU (nejsilnější v české literatuře)- celý vesmír dějů a prožitků je povolán k tomu, aby skrze ně vyjádřil básník pocit melancholie a smutku, tíhy života i trvalé moci lásky
- důsledné rozložení tematické osnovy básně do řady vzájemně se prostupujících motivů a mikrotémat – vzniklá polytematická báseň nahrazuje dosavadní lyrickoepickou skladbu
- tragický motiv světové války dotvrzuje, že tvorba poetistů spěje k přelomu – od hravosti se přechází k mometům tragického vidění světa
- objevují se přátelé (Teige, Konrád) nebo vynálezci (Edison ,Marconi)