Příliš hlučná samota

Dílo Příliš hlučná samota je považováno za nejlepší Hrabalovo dílo. Bylo dokončeno roku 1976.
Děj se odehrává v Praze za socialismu, v době, kdy byly některé knihy zakázány a ničeny. Díky lidem jako byl Haňta se některé zachovaly. Kniha je psána formou Haňtova monologu.
Hlavní postavou je Haňta, který pracuje již 35 let ve sběrně starého papíru jako lisovač. Pří lisování zachraňuje vzácné knihy a odnáší si je domů. Je rád, když najde nějakou pěknou knihu, na druhou stranu je smutný a nechápe, jak někdo může takové pěkné knihy vyhazovat. Knihami se mu začíná plnit i jeho byt, kvůli nim nemá ani nábytek, protože by se tam vše nevešlo. Haňta si vybírá knihy, které obsahují myšlenky filozofů a básníků, Haňta nad tím často přemýšlí. Od kamarádů se dozví, že u Bubnů sestrojili nový velký lis. Haňta se jde na něj podívat a vidí, jak lidé bezcitné lisují knihy, je zklamán tím, že lidi nezajímá, co je v těch knihách. Zničený Haňta se vrací do své sběrny a vidí, jak dva mladí lidé pracují u lisu. Šéf ho postrádal, že tu dlouho nebyl, a tak Haňtu nahradil. Haňta se se ztrátou jeho lásky nemůže smířit, a tak zamíří do hospody. Neuvědomuje si co dělá. Začne si v lisu stlát starý papír, poté do něho vleze se svou nejoblíbenější knihou a nechá se přelisovat. V tu chvíli procitne a probudí se na lavičce. Uvědomí si, že to byl jen sen.