Pan Theodor Mundstock

Pan Theodor Mundstock je osamělý starý Žid. Žije ve své garsonce sám. Je propuštěn z továrny a začne pracovat jako zametač ulic. Každé ráno se jde se strachem podívat do schránky, zda tam nenajde obálku s příkazem k odjezdu do koncentračního tábora. Přestane navštěvovat přátelé jen proto, aby nemusel říkat pravdu o transportech a aby nebyli zbytečně vyděšeni. Pan Mundstock podvědomě tuší, že do transportu půjde, a tak se rozhodne, že se připraví na to utrpení, které ho čeká. Začíná trénovat. Ví, že přípustná váha kufru může být pouze 50kg. Sbalí si tedy o něco lehčí kufr, ale i to je pro něj hodně. Se sbaleným kufrem chodí, aby si na tíhu zvykl. Přitom zjistí, že má levou ruku slabší, a tak začne posilovat. Ví, že ve vlaku bude málo místa, tak si dává do kapsy chleba, aby se mohl ve vlaku i najíst. Opakuje si, že při výstupu z vlaku se musí držet uprostřed davu, neboť ti krajní dostávají od Němců nejvíce ran. Začne spát na tvrdém žehlícím prkně, vstává v pět hodin ráno, doma si pouští plyn…. Naposledy navštíví své nejlepší přátelé, neboť chvíli poté jsou odvezeni do Terezína. Dostává od nich dopis, ve kterém ho prosí, aby se postaral o jejich syna, který do Terezína pojede až v dalším transportu. Pan Mundstock se snaží kluka připravit na koncentrační tábor stejně, jako sebe. Ale moc toho nestihne, za několik dní mu přijde dopis, ve kterém ho povolávají k transportu. Pan Mundstock často rozmlouvá se svým stínem Monem. Pan Mundstock spěchá na místo srazu, ve spěchu si uvědomí, že má kufr pořád v jedné ruce, že si ho nepředává po intervalech, které si při tréninku určil. Zastaví se tedy, ale neuvědomí si, že je uprostřed silnice. Vzápětí ho srazí vojenské auto a pan Mundstock umírá.