Krev elfů

„Tato kniha je první z pětidílné ságy o zaklínači Geraltovi.“
Takto zněla reklama, kterou jsem si na internetu přečetl potom, co mi tuto knihu doporučila kamarádka. Od Sapkowského jsem již četl pár povídek a ve většině se tato postava, zaklínač Geralt, vyskytovala. Do začátku jsem tedy věděl, že se jedná o dílo zasazené do fantasy světa, kde se vyskytuje magie, upíři, pravdivé předpovědi (i počasí) a podobné nesmysly.
Na začátku knihy Geralt zachrání dívku, zvanou Ciri, která utekla z rodné vesnice. Tu přepadla banda padouchů a vyvraždila všechny obyvatele. Geralt vezme Ciri na hradiště Kaer Morhen, sídlo všech zaklínačů, a tam jí učí jejich řemeslu. V podstatě se jedná o vymítání zlých nestvůr a příšer ze světa za použití různých fíglů. Abych pravdu řekl, začátek knihy mě moc nevzal. Fantasy žánr jsem již párkrát okusil, a proto mi toto téma nepřišlo zrovna originální.
Po sporadickém rozjezdu se však před očima diváka začne utvářet svět, na kterém snad každý najde něco přitažlivého. Fantazie skutečně pracuje na plné obrátky, když Geralt odhaluje taje magie, především se svou přítelkyní Yennefer. Ta, jak se později dozvídáme, je jednou z hlavních představitelek tajné organizace čarodějnic, které v podstatě ovládají svět. Manipulují s mocnými vladaři tak, aby se o nich nikdy nikdo nic nedozvěděl, ale aby zároveň každý dělal, co chtějí. Mezitím se Ciri na Kaer Morhen dostává nejtvrdšího výcviku, jaký v tomto světě existuje. Musí podstoupit mnoho různých testů, přičemž při některých jí jde skutečně o život. To vše proto, aby byla připravena čelit těm největším hrůzám, co existují. Geralt v tu dobu projíždí světem a plné své povolání. Pomáhá lidem obyčejným i ušlechtilým, za což si po právu nechává zaplatit. Sapkowski touto formou nenápadně a postupně odkrývá důležité politické vztahy, mezi hlavními národy. Zároveň však popisuje všední život lidí, kteří vidí v aristokracii pouze hrozbu války a plenění.
Ke konci Sapkowski zabrousí i do říše snů a tajemných proroctví. Ta se pomalu mění v realitu, přestože jim nikdo nevěřil. Válka s Nilfgaardem je neodvratná a lidé se na ní začínají připravovat. Stále však nevěří proroctví, které v podstatě říká, že svět si projde velkým utrpením a podobnými krásnými věcmi a nakonec ho zachrání nenápadný, ale podstatný element. Kniha končí dost otevřeně, protože na ní následně navazují 4 další pokračování. Ta jsou již mnohem propracovanější a kromě monstrózních válek je v ní detailně popisován smyšlený svět. V něm se dá samozřejmě najít mnoho spojitostí s naším reálným světem, Sapkowski se asi záměrně dotýká tématu vyvražďování určitých skupin lidí za naprosté maličkosti, jako je názor, nebo fyzická odlišnost.
Co mě zaujalo, byla práce, kterou si Sapkowski dal s tím, aby nemusel nudně klábosit o historii té a té rodiny, toho a toho státu, nebo popisovat každý zvrat v každé válce, která se kdy přehnala přes jeho svět. Dává si záležet, aby všechny informace o daném světě vyplynuly z pozorování některé z postav. Čtenář se tedy vždy musí vžít do daného charakteru, aby si následně mohl utříbit vlastní názor na to, co se děje kolem. Přesto, že je kniha psaná v er-formě (Což mě osobně u fantasy moc nevyhovuje. Už tak je těžké si svět představit, tak proč ho ještě prezentovat z pohledu jakéhosi vzdáleného pozorovatele, vypravěče?) není v tomto případě uvědomit si motivaci různých lidí, nebo souvislosti jejich činů.
Mnoho z nás má problémy se svěřit se sebemenší drobností i osobě, která je nám velice blízká. Sapkowski podle mého názoru nestvořil dílo nejvyšší kvality, ale zaslouží si uznání, nebo spíše obdiv za to, že dokáže svojí nejskrytější fantazii prezentovat stravitelným způsobem i obyčejným lidem. Knihu bych byl s klidným svědomím doporučil i někomu, kdo vyloženě nesnáší středověkou atmosféru, fantasy, nebo pohádky. Dá se zde totiž nalézt mnoho pouček a zamyšlení, na které v dnešní době nikdo nemá čas.