Listy z Kostnice

Autor: Jan Hus
Dílo: Listy z Kostnice
Přeložil a vydal: V. Flajšhans
Vydal: vlastním nákladem J.Otto v Praze roku 1915
Rozsah: 181 stran

JAN HUS (1371-1415)
-narozen v Husinci u Prachatic
-r.1400 vysvěcen na kněze
-r.1402-kázal v Betlémské kapli(česky)
-r.1409-rektorem KU
-byl výborný řečník-tvrdil že hlavou církve není papež ,ale Kristus.Poukazoval na rozmařilý život církve a duchovních i světských pánů,jeho kázání mělo revolucionářské účinky
-odsuzoval prodej odpustků
-1.spor s Zbyněk Zajíc z Haznburku(arcibiskup)
-dopadl dobře -zastal se ho král(Václav IV.) a prostý lid
-2.spor s papežem(jen prostí lidé )
-Hus dán do kletby(kacíř),dostal interdikt-nesměl konat žádné náboženské úkony
-opustil Prahu a odešel na Kozí hrádek- kde kázal pod širým nebem
Hrad Krakovec
-r.1414-pozván Zikmundem(glejt) do Kostnice,aby své myšlenky obhájil před představiteli církve
- Hus své myšlenky neodvolal,byl uvězněn
-r.1415 6.7. upálen,jeho popel byl vhozen do Rýna
Listy z kostnice nebyly psány jako kniha, ale je to soubor dopisů zasíláných různým osobám a přátelům. Listy jsou původně psány staročeštinou, nebo latinou. Jedná se o biograficky líčený odjezd mistra Husa z Čech na koncil do německého města Kostnice (Konstanz), průběh cesty a dále také Husovo věznění a průběh jeho soudu. Listy mohou být chápány správně také jako Husova závěť, především duchovní a jako taková je i v některých listech přímo zmiňována. Toto dílo nemělo ale nijaký přímý vliv na vznik husitského hnutí (1419 – 1438) jelikož poprvé bylo v neucelené podobě a navíc latinsky sebráno a vydáno roku 1537. Další vydání je známo z roku 1898 jako práce dr. Novotného. Nicméně se některé dopisy již během koncilu dostali i do Čech a zpravovali Husovi věrné o dění v Kostnici.

Vzhledem k tomu, že se nejedná o klasické literární dílo (komedie, drama…) Nevystupují zde žádné smyšlené postavy. Dopisy byli ale adresovány mnoha lidem a jsou v nich také popisováni Husovi odpůrci.

Jan z Chlumu – pán český, hlavní a nejvěrnější průvodce a ochránce Husův v Kostnici

Jan z Jesenice – doktor práv, právní zástupce a horlivý stoupenec Husův

Kardinál z Rejnštejna – mistr, kněz a farář v Janovicích. Přítel Husův a průvodce v Kostnici

Jan XXIII – původně kardinál Baltazar Cossa, po smrti Alexandra V. pisskýmy kardinály zvolený papežem (1410-1415) svolal koncil Kostnický, předsedal mu z počátku, vida však, že se koncil a král Zikmund obracejí proti němu, uprchl 20 března 1415 z Kostnice. Byl však zajat a vsazen do žaláře v pevnosti Gotlieben kde v tuto dobu pobývá i Jan Hus. Později popraven.

Lacembok – Jindřich z Chlumu, jeden z průvodčích a ochránců Husových na koncilu

Martínek – Martin z Volyně, žák a stoupenec Husův, druhý kazatel v Betlémě, jemu zanechal Hus svou závěť

Michal de Causis – farář od sv. Vojtěcha v Jirchářích, byl nejzuřivější odpůrce Husův v Kostnici, prchl posléze se státními penězi z Čech do Říma kde se stal advokátem u kurie papežské

Petr z Mladenovic – bakalář, tajemník pana z Chlumu v Kostnici, sepsal zevrubnou zprávu o Husově utrpení a smrti, ošírnější latinskou, kratší českou. Odtud pak nazýván ,, Husovým evangelistou“

Otec – dodnes neznámý člen koncilu Husovi nakloněný, podle některých kardinál Jan z Brogny, podle jiných polský doktor Pavel Vladimirovič, Husem nezmiňovaný jménem patrně aby mu nepřivodil nebezpečí ze strany koncilu

Štěpán z Pálče – starší vrstevník, pak kolega Husův a přítel, horlivý viklefovec, byl 1409 Husovým zástupcem u dvora papežského v Bologni, byl však pro kacířství zatčen, oloupen a uvězněn, propuštěn zřekl se viklefství a jsa roku 1413 děkanem fakulty theologické vedl boj proti Husovi, byl Husovým žalobcem na koncilu, zemřel ve vyhnanství v Polsku

Viklef Jan – (John of Wyckleffe) nejslavnější anglický theolog 1324 – 1384, nesmiřitelný odpůrce papežství církve římské, první autorita Husova, jeho díla Husem přeložena do češtiny. V díle velmi zmiňován.

Zikmund – král uherský, pak římský a český, zemřel r. 1437, zpočátku Husův ochránce, pak odpůrce

Ze souboru listů se dozvídáme za jakých okolností Hus se svoji družinou odjíždí z Prahy na koncil do německé Kostnice září 1414 (první list uveřejněný až po Husově odjezdu z Prahy). Dále je v několika listech popisována cesta německými vesnicemi a městy a způsob přijetí mistra Husa obyčejným německým obyvatelstvem, také ale například jeho kázání v Norimberku 20. října 1414 a diskuze s místními duchovními. Krátce je zde také vylíčen příjezd družiny do Kostnice 3. listopadu 1414 a ubytování. Rozčarování z místní drahoty a prosba přátelům do Čech o duchovní i finanční podporu. Teprve 5. listopadu 1414 obdrží Hus v Kostnici císařský ,,glejt,, který mu zaručuje bezpečný příjezd na koncil. Nikoli však návrat jak je mylně interpretováno. Tato záruka měla Husovi umožnit bezpečný a také bezplatný příjezd na koncil a měla mu býti předána už v Praze. Takto předaná byla již bezpředmětná. O záruce bezpečného návratu se tu nehovoří a soudě dle Husovy citace z pozdějších listů, byla mu tato slíbena králem Zikmundem již dříve ústně, nebo písemně. Doklad o tomto však chybí. Hus zde dále popisuje zvůli, která panuje mezi tehdejším duchovenstvem, čemuž můžeme věřit i dnes po několika staletích. Docházelo k velkým rozporům mezi mocí světskou a mocí duchovní. Sám papež Jan XXIII předsedající koncilu je obžalován z vraždy, usvědčen a po svém úprku z koncilu lapen a vsazen do vězení, posléze popraven. Kriminální osud očekává také nejzuřivější Husovi odpůrce kde se dá bez obav říci, že se jednalo o spolek zlodějů a podvodníků v nejlepším případě tmářů. Z dnešního pohledu by se dalo pojednávat o organizovaném zločinném spiknutí a to především z důvodu, že právě Hus a viklefismus jako takový bojovali proti zlodějinám víše zmíněných, dějícím se na duchovní půdě. 28. listopadu 1414 je Hus odveden městskou stráží před kardinály a poté do městského vězení. 6. prosince 1414 potom převezen do žaláře v klášteře dominikánů kde upadá do nemoci. 25. prosince přijíždí král Zikmund a Husovi se kolem Nového roku 1415 daří opět posílat lístky svým přátelům v Kostnici. Zmiňuje zde několik ochotných strážců, kteří fungují jako poslové oběma směry. Ne vždy ovšem nezištně. V jednom listě Hus své přátele prosí o odměnu strážci, který dopis nesl. Bibli o kterou Hus prosí již v prosinci 1414 však nedostane, patrně pro svoji velikost, nikdy. Dále je v jednotlivých, krátkých listech popisován průběh vyšetřování a nátlak, který Husovi odpůrci na něj činili. Je zde také zaznamenáno Husovo rozhodnutí setrvat na svém a neodvolat své učení. Zpočátku jsou lístky psány i světsky, kde Hus hovoří o konkrétních záležitostech, ale posléze, v době kdy ztrácí víru, že by mohl vyváznout živý, jsou listy zaměřeny již více duchovně a od konce května 1415 fungují spíše jako duchovní závěti adresované konkrétním lidem, nebo skupinám. Takto Hus oslovuje nejen své přátele v Kostnici, ale také například Pražany. Po vsazení do žaláře v pevnosti Gotlieben, patrně nejhoršího vězení ze všech dochází nakrátko k odmlce, patrně z nemožnosti navázat kontakt se strážci a tak ani sám Hus již neví, zda-li jeho přátelé ještě v Kostnici pobývají. Již 27.června 1415 Hus očekává svůj ortel a píše jeden z posledních listů svým ochráncům Janu z Chlumu a Václavu z Dubé. Jedná se o list 49. Tento den píše ještě několik rozlučních lístků. Představenstvo koncilu nestálo o Husovo odvolání. Tato směs kriminálních živlů si přála především Husovu smrt. Nemohli se však vzepřít králi Zikmundovi, který byl přece dříve Husovým přívržencem. Ani Zikmund ovšem nemohl jednostranně vystoupit proti koncilu a tak naléhá na Husa aby své učení odvolal a zachránil si tím život. Hus toto odmítá. Jen z tohoto důvodu je poprava Husa odkládána. Je zde docela na místě domnívat se, že vězení paradoxně Husovi o několik měsíců život prodloužilo, protože dle posouzení tehdejší situace by na svobodě byl již dávno zavražděn na popud některého z mamonářských duchovních.
Dne 1. července 1415 dostavuje se komise do Husova vězení a žádá odpověď konečnou. Hus ji dává ústně i písemně.

,, Já Jan Hus v naději kněz Ježíše Krista.
Pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu se článků, z kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřísáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil a nehájil. Co se týká kusův, z mých spisů podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestliže co do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřísáhnouti, ježto by se nedělo bez urážky Boží a bez úrazu doktorův svatých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po celém světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati. Tak dím a píši o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. července 1415“

Dále se dovídáme o poslední návštěvě dne 5. července 1415 Jana z Chlumu a Václava z Dubé spolu s biskupy ve vězení kde Hus potvrzuje svoji víru a odhodlání pro ni zemřít.
Byl to jeho poslední list psaný. Ještě dne 6. července 1415 je ze zprávy Petra z Mladenovic zřejmé, že Hus, nedostav již pero ani papír, své učení neodvolal a poté byl odsvěcen, vydán moci světské, přiveden na hranici a upálen.

Autor svými dopisy vytvořil vlastně chronologicky biografický přehled událostí, které nám zůstali dochovány do dnešních časů a pro další generace. Pro české čtenáře se jedná o postavu velmi váženou, které je vyhrazen i státní svátek, daleko větší dopad ale mělo jeho učení a smrt v jeho době a době přímo následující. Na základě událostí z Kostnice vzniká 1419 čtyři roky po Husově smrti v Čechách husitské hnutí, které násilnou formou ovlivňuje dění v celé střední Evropě po dobu 19ti let. Husovo učení zůstává v lidech ale i dál a mnoho ovlivnilo i chování církve v Čechách.

Na základě poznatků z díla Husova bylo vydáno mnoho knih, zpočátku psaných latinsky poté překládaných do češtiny, ale také například do němčiny. Jedná se o knihy s podobnou tématikou, nicméně samotné Listy z Kostnice mnoho vydání neměly a setkat se dnes s jejich výtiskem je rovno výhře v loterii. Samotnému se mi podařilo dostat se k jedinnému výtisku Mahenovy knihovny v Brně z roku 1915. Díky předmluvě pana Flajšhanse před každým jednotlivým listem je Husův text potom srozumitelnější i pro dnešního čtenáře. Celkem jedná se o 58 textů psaných v rozmezí října 1414 až 6. července 1415 v den smrti Jana Husa.Texty 4,6 a 7 jsou pravděpodobně nenávratně ztraceny a 12 jich je dosvědčeno teprve z tisku 16. století. Patrně největším zdrojem k napsání této knihy je sbírka Mladenicova jenž byl v Kostnici písařem a opisovatelem Husových lístků.

Kniha je velmi dobrá pro čtenáře zajímajícího se o historii. Jako povinná četba myslím zcela nevhodná a to také z důvodu téměř nemožnosti sehnat v archívech kvalitní výtisk v dostatečném množství pro více čitatelů. Žáci by se mohli velmi dobře obeznámit s dějem, dobou a postavami také po shlédnutí filmu Mistr Jan Hus natočeného v 50tých letech v hlavní roli se Zdeňkem Štěpánkem. Knize tento film v zásadě neodporuje.