Ztroskotanci

Píše se rok 1785 a nákupní loď „XATARA“ proplouvá Bermudským trojúhelníkem. Najednou se z ničeho nic setmělo a začala krutá bouře. Kapitán poručil: Stáhnout plachty a všichni muži
do kajuty! Všichni poslechli, jen jeden ne. Byl to Jack Skouns. Já řekl, že ho půjdu najít. Kapitán řekl NE! Chvíli bylo ticho. Najednou uhodil blesk a loď se přepůlila. Do kajuty začala natékat voda. Hned nám bylo jasné, že se s nás stali ztroskotanci. Kajuta se pomalu, ale jistě začala natékat vodou. Tak jsme se museli dostat pryč. Šlo to těžko, ale rychle. Když jsem vystoupil z trosky lodi, tak byl přede mnou nádherný ostrov. Byl nádherný.

Když vystoupili všichni z lodi, tak jsme šli prozkoumat ostrov. Asi po hodině prozkoumávání ostrova jsme nikoho nenašli. Žádní domorodci, prostě nikdo a nic. Neměli jsme potraviny ani vodu a ke všemu tří členové posádky měli mořskou nemoc a dva malárii. Vše zůstalo na lodi teda alespoň jsme jsi to mysleli. Tak jsem se vypravil se svými přáteli na loď. Když jsme se dostali na loď, tak se zjistilo, že tam nic nezbylo. Prohledala se celá loď, ale nikde nic. Vše nejspíš odnesla voda.

Tak se celá posádka vypravila na ostrov sdělit špatnou správu. Když jsme se vrátili, tak já jsem šel za kapitánem a sdělil jsem mu situaci, ve které jsme. Kapitán byl beze slov. Po chvíli mi řekl: Skote přeber velení. Řekl jsem ANO! Takže jsem převzal velení. Schylovalo se k večeru.
Tak se musel postavit tábor. Když ho kluci postavili, tak byla večeře. Po večeři jsme šli spát.
A tak to chodilo ze dne na den pořát to samé ale padesátého dne se nikdo z členů posádky nedožil.