Vita Caroli

Předloha: vydání Jana Laichtera, edice Žeň z literatur, Praha 1911
Přeložil: K. Hrdina

Slavné literární dílo Karla IV. je napsáno jako autobiografie čili vlastní životopis. Autor v něm v podstatě uděluje rady svým nástupcům na trůně. Karel IV. zde chce ukázat, jakou cestou by se měl ubírat každý úspěšný politik, který chce být lepší nežli jeho předchůdci. Kniha je rozdělena na dvacet kapitol. V prvních dvou kapitolách autor zdůrazňuje, jak důležitá je pro dobrého panovníka víra v Boha. Dále varuje před špatnými lidskými vlastnostmi, jakými jsou například pýcha, lakomství, ale třeba i rozmařilost v jídle. V kapitole třetí Karel vzpomíná na své dětství a mládí ve Francii, kam byl poslán v sedmi letech na výchovu na francouzském dvoře. Řeč přijde například na Jindřicha VII., kritikou je oceněn Filip. VI., zmínka je i o Pierru Rosiéresovi, který se posléze stal Karlovým politickým rádcem. V následujících čtyřech kapitolách (4.-7.) pak vzpomíná na své první italské panování, na které byl povolán otcem Janem Lucemburským a seznamuje čtenáře s představami a plány uspořádání mocenských poměrů ve střední Evropě. V osmé kapitole popisuje svůj návrat do Čech a zmiňuje se o místním politickém, ekonomickém a hospodářském úpadku. Kritizuje především šlechtu, kterou označuje za majetkuchtivé tyrany. Stroze také vypráví o smrti své matky, kterou byla Eliška Přemyslovna. V deváté a desáté kapitole Karel rozebírá dobrodružný útěk před svým otcem do Itálie, kde se také zúčastnil několika bitev. V 11. - 13. kapitole jsou popsány Karlovy úvahy v úvodu svých spisů a v kapitole následující se můžeme dočíst o jeho opětovném návratu do Čech a také o tom, jak se ujal vlády nad svou vlastí. Posledních šest kapitol je zcela evidentně napsáno odlišným stylem, a proto je vysoce pravděpodobné, že závěrečnou část Vita Caroli Karel IV. nenapsal. Dílo se nám dochovalo ve třech jazycích, a sice latinském, staročeském a středohornoněmeckém a dává nám možnost důkladně poznat osobu Karla IV. a také nahlédnout i do jeho soukromí. Dozvíme se například o jeho čtyřech manželkách, s nimiž měl dohromady 10 dětí. Na závěr musím říci, že dílo je velmi poučné a směle ho mohu doporučit všem obdivovatelům „Největšího Čecha“ a „otce vlasti“ Karla IV., ale pochopitelně také i všem ostatním historickým nadšencům.