Hordubal

KAREL ČAPEK
HORDUBAL

In: Čapek,Karel.Hordubal.Povětroň.Obyčejný život. Praha, 1975. Československý spisovatel.
(= noetická trilogie)

Příběh je rozčlěněn do tří „knih“. První je o návratu Hordubala domů a je nejrozsáhlejší. Druhá je o vyšetřování po jeho smrti, třetí o soudním přelíčení.

Postava Hordubala je poměrně prostá, nedochází mu, co se kolem něj vlastně děje – a na tom je příběh postaven. O své ženě Polaně má stále ideální představu, ačkoli ona o něj nestojí.

1.KNIHA:
V první části přijíždí Hrodubal domů na Slovensko z Ameriky, kde pracoval. Celou dobu myslel na svou dceru a ženu, kterým posílal peníze. Po smrti jeho přítele, který uměl psát, však peníze posílat přestal a po okradení úschovnou o velkou sumu peněz radši šetří doma. Po 8 letech se tedy vrací zpět do vlasti s váčkem na krku, kde má 700 dolarů.
Už na začátku knihy, kdy Hordubal sedí ve vlaku s nevlídnými lidmi, je jasné, že návrat není ideální a ponese s sebou mnoho problémů. Charakteristický je pohled vypravěče, kdy se zaobírá Hordubalovými představovanými rozhovory – a to jak ve vlaku, tak posléze i ve vesnici.
Hordubal se tedy vrací ke své ženě Polaně a dceři Hafii. Samotný jeho příchod je opět vpodstatě negativní, když z několika představ, jak přijde a osloví ženu, všechny ztroskotají a objevuje se jako někdo, kdo ženu a dítě nemile překvapí. Statek se změnil a místo oblíbených Hordubalových krav jsou zde chováni koně. Zanedlouho Hordubal zjistí, že sem patří ještě čeledín Štěpán Manya. Ve vesnici o něm koluje, že je milencem Polany. (Dochází zde k rozdělení na krávy, pole, což reprezentuje tradici, zvyk a celou vesnici x koně s pastvinami, což reprezentuje novotu a změnu v Polanině statku a jejím myšlení a její opozici oproti vesnici. Samotný Štěpán je také jako cizí prvek, když je maďarské národnosti. Zde je také vidět rozdíl, když Hordubal rád mluví na své krávy, ale na Štěpánovy koně se nemluví.).
Hordubal dochází do hospody, aby počastoval své přátele alkoholem, ale výčepní mezitím umřel a u přísedícího si není jist, zda je to jeho známý. Vůbec celkově je pro tento příběh typické, že zde chybí rozhovory, nebo jsou aspoň silně deformovány – to má naznačit Hordubalovu vyčlěnenost z kolektivu (rozhovor jako forma sblížení, ke kterému vpodstatě vůbec – až na výjimku – nedojde. Zvláštní v tomto případě je, že i Americe po celých 8 let vpodstatě nemluvil a těšil se, až se vypovídá doma. Tam to však jeho Amerika nikoho nezajímá,stejně jako je nezajímá samotný Hordubal).
Zanedlouho se jde projít nahoru na poloninu, kterou má rád a která je opakem proti širým „ Štěpánovým“ pastvinám. Když dojde nahoru, potká pasáka krav Míšu. Toto místo i tento člověk získávají tak trochu mystický charakter – seshora jsou vidět lidé jako mravenci, stejně tak jejich osudy. Člověk zde získává jakýsi přehled nad světem, podobně jako má bůh. Míša zde figuruje jako někdo, kdo toho ví víc než ostatní – například ví, kdy lidé umřou. Zde se Hordubal jaksi očistí, když z něj všechno spadne.
Druhý den žádá po cikánce, aby mu uvařila nápoj lásky pro Polanu („aby se srdce obměkčilo, aby se rozvázal jazyk“ – opět narážka na důležitost komunikace). Když se vrací domů, nastává bouřka – v další moment se splaší kůň v říji a ohrožuje dítě. Hordubal však koně nezastaví, to musí udělat až Manya. Horudubalovi pak klesá sebevědomí, cítí se nepotřebný a starý oproti Štěpánovi, kterého jako by charakterizoval onen kůň v říji.
Když se v hospodě objeví podruhé, někteří se mu vysmívají, že jeho žena spí s čeledínem. To si Hordubal nenechá líbit a popere se. Když protivníka zmlátí, obrátí se proti němu ostatní a je nucen zmizet. Doprovodí ho kamarád, který ho přesvědčuje, že by si měl doma udělat pořádek – to Hordubala rozčilí a už ho nechce nikdy vidět.
Jeho vztah se Štěpánem se vyostřuje, až se rozhodne (aby nebyla Polana v řečech), že ho vyhodí. To také udělá, ale Polana od té doby trucuje zamčená v pokojíku. Hordubal se rozhodne, že pro Štěpána zajde do vedlejších Rybár a aby nebyla rodina pomlouvána, že ho zasnoubí s jedenáctiletou Hafií- tím že bude přijat do rodiny, nebude už důvod ke klepům. Jde tedy projednat toto zasnoubení k jeho otci – tam se domluví, že Hordubal vyplatí podíly na statku jeho sourozencům, že statek dostane Štěpán a k tomu navrch ještě sůj podíl. Hafie dostane statek ve vsi.
Nakonec se však opět Hordubal se Štěpánem pohádají, smlouva je roztrhána a Štěpán zase odchází. Hordubal pak jde napsat k advokátovi závěť, kde všechno odkazuje svojí ženě.
Poté zamíří opět na poloninu, kde se setká s pasákem Míšou. Je to první rozhovor, který nevázne. Když začne pršet, dá mu Míša napít lektvaru. Baví se o smrti a Hordubal chce vědět, kdy umře. Míša odpovídá, že brzy.
Druhý den je Hordubal nemocen a uléhá. Jeho žena se o něj zpočátku stará, jsou prolomeny ledu nekomunikace (v tomto případě fungoval lektvar zároveň jako „nápoj lásky“?). Hordubal je přesvědčen, že brzo vstane, ale neožije se dalšího rána.

2.KNIHA:
Začíná slovy: „Juraje Hordubala zabili!“
Míša ho tedy vpodstatě zachránil, když mu nápoj, po kterém mu bylo pravděpodobně špatně – v momentě vraždy totiž nebyl při vědomí.
Postupně se odvíjí síť faktů o Hordubalově smrti: zabil ho někdo zevnitř statku (vrata byla na hák), ztratily se peníze, a nástroj vraždy byl tenký předmět, kterým byla probodnuta prsa. V okně byl zevnitř vyříznut otvor diamantem. Polana tvrdí, že o ničem neví, ale nakonec přizná, že se setkala večer předtím s Manyou. Ten také tvrdí, že nic neví a dlouho zapírá. Lékař si bere tělo na pitvu a vypreparuje srdce, které pošle na expertízu. V Rybárech chybí ve dveřích, které jí byly rozrývány, košíkářská jehla. Tu pak najde četník v hnoji, který byl na dvoře. Polana je ve vysokém stadiu těhotenství, je jasné, že dítě nemá s Hordubalem.

3.KNIHA
- soudní přelíčení
Polana je všemi proklínána jako cizoložnice. Ona sama se vůbec nevyjadřuje, je zesinalá, toporná. Až teď se čtenář dozvídá, že nebyla vůbec hezká a za peníze o svého muže si pravděpodobně vydržovala milence Manyu. Ten stále zapírá. Předstupují různí svědkové, všichni svědčí proti nim. Jediným svědkem v jejich prospěch je Míša, který má vzkaz, co mu dal Hordubal nahoře na polonině za deště: „Polana je hodná, dobrá žena“. V její prospěch také svědčí závěť, kde jí všechno odkazuje.
Když však svědčí Hafie, je jasné, že vina je na Polanině straně. Štěpán se tedy přiznává. Polona se dostává do vězení na 12 let, Manya má doživotí.


V závěru knihy se objeví ještě Hordubalův bratr, který by rád odešel do Ameriky. Cykličnost tohoto příběhu je naznačena též ve větě: „Srdce Juraje Hordubala se ztratilo a nebylo nikdy pohřbeno.“ – jakoby se dostalo mezi lidi a někdo další ho měl, a s tím prožil znovu celý jeho příběh.