Písně kosmické

Sbírka byla vydána roku 1878.
Sbírka vznikla z Nerudova zájmu o astronomii, vesmír přibližuje lidem, zlidšťuje a zjemňuje vesmírná tělesa a přirovnává je k lidské společnosti a přírodě, např. hvězdy jsou děti, měsíc je otec. V básních autor přenáší mezilidské vztahy do vesmíru. Pří pohledu na vesmír myslí na svůj národ.

Báseň 13 – v první části Neruda vyjadřuje názor, že Slunce jednou skončí svou existenci, dopadne na planetu a vzplane. Ve druhé části básně Neruda nachází zákon mateřské lásky, srdce matčino se v hrobě zachvěje, když na něj položíme tělo dítěte.

Báseň 21 Jak lvové bijem o mříže – mříž představuje nerozhřešené záhady vesmíru. Básník vyjadřuje přesvědčení, že lidský duch tyto záhady rozřeší.