8.den dekameron

autor: Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký
vydalo: nakladatelství Odeon v Praze, 1975, jako svou 3314. publikaci
vydání: třetí
počet stran: 772
náklad: 35000 výtisků

1. Giovanni Boccaccio se narodil roku 1313. Bydlel v Itálii v období renesance, napsal několik básnických skladeb, např. Teseidu, přepracovával antické a středověké skladby a také se jimi inspiroval. V roce 1348 začal psát novely. Jsou to kratší prozaické útvary s překvapivým obratem v závěru, nezabírají dlouhý časový úsek, vystupuje zde omezený počet postav. Tyto novely sloučil a zasadil je do děje tak, že postavy, které v ději vystupují, tyto novely vyprávějí. Toto dílo nazval Dekameron. Zemřel 21. 12. 1375


2.- 3. V ději vystupuje deset mladých lidí z Florencie, sedm paní a tři muži, kteří se rozhodnou utéci na venkovské sídlo před morem, který právě ve Florencii řádí. Jmenují se: Pampinea, Fiamnetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo.
Pobývají zde čtrnáct dní a snaží se zapomenout na okolní svět a co nejvíce si spolu v přírodě užít. Chodí na procházky, hrají různé hry a v horkých odpoledních hodinách si vypravují různé příběhy.
Každý den jeden z těchto lidí vládne a ten určuje téma, na jaké se bude vypravovat. Nejčastějšími tématy jsou láska, nevěra, kritika duchovních a měšťanů, výsměch hloupým lidem, neočekávané štěstí atd. Například druhý den pod vladařením Filomeny se vypravovalo o lidech, které sice postihly různé nehody, s nimiž to ale nakonec nad veškeré očekávání dobře dopadlo.


4. Ukázka- Den sedmý, příběh čtvrtý
Tofano jedné noci zavře dveře manželce, jež mešká venku, a ta, když se po prosbách nemůže dostat domů, předstírá, že skočila do studny, kam hodí balvan. Tofano vyjde z domu, běží ke studni, žena zatím vklouzne do domu, zamkne zevnitř a spílá mu nejhorších jmen.

V Arezzu žil kdysi boháč, který se jmenoval Tofano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monno Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděl proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti, když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden, kromě nějakých všeobecných a falešných příčin, napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál.
Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík – podle jejího úsudku výborný –, i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi ním a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro po každé – kdy se jí zachtělo – manžel pil, až se opil, a ona – když viděla, že je hodně zpitý –, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala.


5. Všechny příběhy jsou velice poutavé a zajímavé i když si jsou někdy dost podobné. Tyto příběhy jsou velice krátké a tak ani nemohou člověka nudit. Autor sice nevěnoval velký prostor popisným pasážím, ale stejně si každý jistě dovede situace živě představit. Příběhy jsou psány takovým nadneseným a odlehčeným stylem, vyskytuje se zde mnoho výrazů, které se jinak moc nepoužívají, ale do tohoto textu se velice hodí.
Na začátku každého příběhu je jeho stručný obsah, což umožňuje čtenáři vybírat si pouze ty kapitoly, které ho zaujmou již při přečtení tohoto shrnutí.
V této knize je velice chráněna úcta k ženám jako křehkým bytostem, kterou vyjadřuje hlavně sám Giovanni Boccaccio, ale také je zároveň špiněna muži, kteří se o tyto ženy pokouší. Je to opravdu velice zajímavé literární dílo.