Dívka v sedle

Je to příběh dívky, která stála pevně za svým snem – stát se žokejem.
Gerlindě Flöhlichové bylo sedmnáct. Přes své nadání kreslit a přes všechno přemlouvání, že by měla jít na uměleckou školu, šla se Gerlinda učit za chovatele do hřebčína v Ranitzu. Měla být vlastně kluk. Vlasy měla krátce ostřihané a nenáviděla sukně. Nejlépe ji bylo ve starých kalhotách a u koní. Pracovala u klisen, které čekali hříbata. Mezi nimi byla i oblíbená Viola, ta u sebe nesnesla nikoho jiného než Gerlindu. A tak se stalo, že jejímu hříběti musela na svět pomoct právě ona. Byla to také klisna. Dostala jméno Vivian.
Hříbata se chovala v Ranitzu jen do jednoho roku. Potom odcházela do Hoppegardenu, kde se z nich cvičili a trénovali jezdečtí koně. Gerlindino přání bylo, aby jela s Vivian první závod. Jenže děvčata na žokeje v té době nebrali.Gerlinda věděla, že Vivian má jít k trenéru Seidlerovy. Proto si osobně za ním zašla, zda by ji nevzal do učení.Seidler věděl od vedoucího hřebčína, že Gerlinda je výborná jak chovatelka, tak i jezdkyně, přesto však Gerlindě řekl, že si to rozmyslí. Za měsíc však Gerlindě přišel dopis i s přihláškou, tu měla nechat podepsat otci.
Rodičům se však o tom vůbec předtím nezmínila, ale teď už to říct musela. Otec se rozzlobil a nechtěl o tom ani slyšet. V té době však vylétla do kosmu první žena, Valentina Tereškovova. Otec ji dával Gerlindě za vzor.
Ta však opět připomínala otci přihlášku a na námitku, že žokej není povolání pro dívky, odpověděla, že Valentina zvládla taky to, co pro ženu není. Otec to vzdal a podepsal. Po prázdninách odchází do Hoppegardenu. Začátky má těžké, stará se o koně, při trénincích se smí jen dívat.
Teď ji pomohla Vivian, která se nedala nikým osedlat, ani udržet. Gerlindu však poslechla. Teď pro Gerlindu začaly nové časy. Při tréninku dostávala koně, které se daly zvládnout jen citlivou rukou.po zimním odpočinku byli plnokrevníci moc bujní, a tak se stalo, že Gerlinda se ocitla na zemi. Potom několik týdnů nemohla jezdit. A když už mohla, byla tu další potíž – strach.
Na koni se držela křečovitě. Trenér se na ni zlobil. Musela s učením začít znova.
Z tohoto stavu ji vytáhla zase Vivian, která při jarní jízdě shodila žokeje, který na ní jel, a utekla.v tu chvíli Gerlinda myslela jen na ní, že se může uběhat k smrti, přemohla strach a rozjela se za ní. Když se ji jí podařilo chytit, žokej, který na ni dříve jel, si vzal jejího koně.
Gerlinda opět jezdila jako dříve. Vivian jela na závody. Jel na ní zkušený žokej. Gerlinda pohřbila svůj sen. Vivian byla poslední, odmítla jezdci poslušnost. Žokej, který na ní jel, se za Gerlindu přimluvil, aby příště jela ona, že to s Vivian umí.
V těchto závodech se jednalo o to, zda Vivian bude závodit nebo ne. Gerlinda – učeň – závodila se zkušenými žokeji a zvítězila.