Jdi za zeleným světlem

Román z roku 1956 zachycuje dobu protektorátu. Je rozdělen do tří částí. Každá z nich je členěna na kapitoly a intermezza, ve kterých není vypravěčem autor, ale profesor Šimon – hlavní postava.
První díl nazvaný „Jitru neunikneš“ nás zavádí do vesnice Dolina. Do vesnice přiváží dr. Kroft svého přítele Šimona. Šimonovi zemřela první žena Marie, dcera spáchala v sedmnácti sebevraždu a svou druhou ženu Blanku přistihl s milencem. To je důvod, proč odchází na venkov. Je zklamán životem a chce mít klid. Seznamujeme se a poznáváme charakter lidí ve vesnici.
Ve druhé části nazvané „Lidská srdce“ se Šimon seznamuje s ředitelem rourárny Kameníkem a s německým správcem Triebswasserem. Kameníkův syn je lékařem a za falešné neschopenky čeká na popravu. Správce slíbí, že za vysoký obnos peněz syna s jeho kamarádem ušetří. Kromě těchto událostí Kameníka trápí, že jeho dávná láska, vdova Steinová, tíhne k profesoru Šimonovi. A to netuší, že jejich vztah je již intimní.
Za Šimonem přijíždí jeho švagrová. Šimon pociťuje lásku ke krásné švagrové, ale své city tají. Krom toho má vztah s vdovou Steinovou. V tom se objevuje údajně mrtvý manžel Steinové, který svou smrt zinscenoval. Profesor Šimon vztah s Idou Steinovou ukončí a sbližuje se se Steinem.
Třetí díl „Úsměv“ začíná pohřbem paní Kameníkové. Pan Kameník nabídne manželství paní Steinové, ale ta mu řekne pravdu o svém manželovi. Šimon se po letech potkává s Blankou – u rozvodu. V okolí vesnice Doliny jsou ruští vojáci. Šimon ukrývá nemocnou ruskou partyzánku. Vztah profesora Šimona a švagrové se vyvine v oboustrannou lásku. Je konec války. Vesnice žije euforií, ustupující Němci zaútočí. Stein a Šimon umírají několik hodin po válce.