Sonety

Dílo: Sonety
Autor: William Shakespeare
Doslov přeložil a napsal: Jan Vladislav
Výtvarnou podobu (použití dobových dřevorytů) navrhl: Josef Hochman

Vyšlo jako premiérový svazek pro členy 8. Ročníku knihovny československé mládeže
Tyto Sonety, ostatně jako všechny Shakespearovi hry, strhují neustále do neobyčejné životnosti a životní pravdivosti. Ocitáme se najednou ve světě, který je nám překvapivě velmi blízký.
V Shakespearových Sonetech začali odborníci vidět „klíč k jeho srdci“. Považují je za lyriku s romantickým názorem, přímou, osobní zpověď básníka – doplňují spoustu mezer v Shakespearově životopisu.
V prvních 126 básních píše autor o muži (tajemný přítel, lepší já, soupeř). Posledních 25 básní vypráví o ženě uhrančivé, temné krásy, kolem níž se strhuje drama lásky a žárlivosti.
Tyto dvě části sjednocují Sonety podivuhodným způsobem v jedinečný niterně uzavřený celek a neubližuje mu ani to, že dnešní uspořádání sbírky není asi původní.
Autor dokázal popsat podle romantické představy podobizny skutečných lidí. Do role básníkova přítele a jeho černé paní byli během dlouhých sporů dosazovány postupně takřka všechny známé nebo méně známé postavy Shakespearovi doby, ale všechny navrhované a přesvědčivě dokládané teorie dokázaly jen jedno, totiž že podstata otázky leží někde jinde.
Dokázal neobyčejně procítit každý cit a emoci, lidskou situaci, znásobenou nečekanými metaforami. Shakespearovi Sonety se tímto řadí zcela rovnocenně k básníkovým komediím i tragédiím a samy o sobě znamenají jeden z vrcholů anglické a světové lyrické poezie.

141 – „Po pravdě řečeno, já tebe nemiluji
očima, které zří na tobě tisíc vad:
to srdce miluje, co oči odsuzují,
srdcem tě musím mít navzdory zraku rád.
A můj sluch právě tak netouží po tvém hlase
a můj hmat, ač má rád i hrubé doteky,
tak jako chuť a čich, raději vyhýbá se
hostině
hostině smyslů, k níž pozvala bys jej ty.
Leč ani všech těch pět mých smyslů neumělo
vytrhnout jediné srdce z tvých pyšných pout,
to srdce bláhové, jež opouští své tělo
a chce ti jako rab u nohou pokleknout!
A jenom jeden zisk mám ze všech těchto běd:
že ta, jež je můj hřích, je též mým trestem hned!“

132 –… „Pak odpřisáhnu rád, že krása v černi tkví
A ti, co nemají tvou pleť, jsou oškliví.“

62 –… „To tebe, ty mé já, jsem slavil pod svou tváří
a tvými půvaby nalíčil svoje stáří.“
Vlastní názor:
+ Shakespear je jeden z nejromantičtějších básníků, co znám. Líbí se mi jeho způsob psaní. Vypráví plynule ve verších, které svým způsobem dokáží dojmout. Na své ladnosti a nenucenosti unáší čtenáře do podstaty Sonetů.