Utrpení knížete Sternenhocha

LADISLAV KLÍMA
UTRPENÍ KNÍŽETE STERNENHOCHA
(groteskní romanetto)

Klíma, Ladislav. Utrpení knížete Sternenhocha. 3.vydání. Praha, 1990. Paseka. Ilustr.: Nepraš, Karel.

Hlavní postavou je kníže Sternenhoch (Stern - hvězda, hoch - vysoký), velmi bohatá osoba, mající velký vliv v Německé říši, přítel významných politiků. Jeho postava je malého vzrůstu a v obličeji je velmi ošklivý, což způsobuje groteskní vyznění jeho postavy.
Na jednom plese uvidí bledou sedmnáctiletou dívku, se kterou si zatančí. Ačkoli je dívka velmi ošklivá (nebo právě proto), rozhodne si ji vzít za ženu (jeho přítel ho potom přirovnává ke Stavroginovi), a proto se dostaví k jejímu otci. Otec sám je velmi zvláštní figurka, svoji dceru označuje nevybranými slovy a knížeti též nadává. Když chce Sternenhoch odejít, hrabě najednou změní tvář a je k němu vlemi milý. Vypráví mu tedy příběh - dívka byla zpočátku normální, teprve jednou, poté co ji nařezal, se změnila k nepoznání, z divokého dítě se stalo bledé, nemluvné. Ačkoli ji řezal pak neustále, aby změnil její povahu zpět, už se mu to nikdy nepovedlo a dítě bylo v chování podobné své matce. Otec je rád , že dceru vdá, což se zanedlouho uskuteční.
Dívka je o svatbě jakoby v mrákotách, podobná loutce. To samé při svatební noci - což je po dlouhou dobu naposled, co ni na manžel sáhl. Po svatbě se jim narodí dítě, o které manželka velmi nepečuje. Když se s ním jednou Sternenhoch laská, popadne matka dítě a omlátí ho o hlavu knížete - tím dítě zabije. Po tomto činu se s ní uděje velká změna - popadne ji divokost, pro Sternenhocha se podobá Satanovi. Odjíždí do zahraničí, žije velmi výstředním způsobem života, přiveze si s sebou divoká zvířata, která ji milují.Po příjezdu dokonce zabije několik lidí, včetně svého otce. Svého manžela nenávidí a jsou si velmi odcizeni.
Jednoho dne Sternenhoch vystoupá na horu a sleduje svou ženu dalekohledem. Zjistí, že se v lese tajně schází se svým milencem. Sternenhoch se tedy ukryje mezi kameny a je takto přítomen jejich další schůzce. Vztah milneců je založen víceméně na sadomasochismu, a to jak psychickém, tak fyzickém. Oba se pak rozhodnou, že ujedou pryč do Kordiller. Posledním úkolem Helgy mělo být dlouze políbit manžela a překonat tak sebe sama, svůj odpor k němu.
V den plánovaného odjezdu své manželky se Sternenhoch rozhodne ji zavřít v hladomorně. Kladivem ji omráčí a odtáhne do vysoké věže do tajné komnaty. Tam ji pokálí obličej a nechá spoutanou ležet. Ačkoli ho Helga prosí a manžela skoro uprosí, lekne se Sternenhoch její pomsty a radši ji tam zanechá. V tento den začíná psát deník.
Zanedlouho ho navštíví její milenec, který je po šarvátce zabit. Když odjede Sternenhoch na ples, setká se tam se strašidlem své ženy - od té doby se jí ukrutně bojí. Mrtvá žena se mu několikrát zjeví, což vede Sternenhocha k zešílení. Začíná se chovat jako pes, na radu čarodějnice od sebe odhání domnělá strašidla hulákáním sloganu "Helgo, do prdele mě vskoč!", na radu doktora zase seká dřevo, leží ve vodě a jí jen zeleninu. Jeho stav se rychle zhoršuje. Helga mu tvrdí, jak se dostala do pekla, jak trpí a stále po něm chce vědět, kdo ji zabil. Při posledním zjevení mu však řekne, že si z něj dělala jen legraci a že se dostala ven a nyní se mu chtěla pomstít tím, že by ji pokládal za strašidlo. Jako důkaz uvádí to, že mrtvola, na kterou se šel kníže podívat do hladomorny, byla jen sláma v jejích šatech.
Sternenhoch tedy překoná svůj strach a jde se podívat na mrtvolu. Místo ní tam však leží živá Helga, která mu řekne, že ho chtěla v tuto chvíli vidět, a proto přišla tajnou chodbou. Mluví o tom, že se nyní stane Nejvyšší, neboť je k tomu již velmi blízko. Poté se s knížetem pomiluje a všude je velmi silná záře. V ten moment přidjou jeho lékaři a příbuzní - uvidí knížete souložit s velmi rozloženou mrtvolou (jemné světlo vidí jen jeden velmi citlivý člověk) a odevedou ho do blázince. Přesto je však kníže po celý další život spokojen a v momentě jeho pohřbu se zatmí slunce a stane se jeho aureolou.

Příběh je podán jako memoáry knížete Sternenhocha - takto je vedena i předmluva "vydavatele", nebo nálezce rukopisu. Kniha je rozdělena do tří částí. V první je podán příběh, v druhé Sternenhochovo šílenství formou deníku, ve třetí je dořčeno setkání s mrtvou Helgou.

V knize je cítit vliv Nietzscheho a pojetí Vůle jako základního principu. Též hraje důležitou roli individualism. Helga chce dojít k nejvyššímu cíli, což znamená překonat sebe za pomoci vůle. K tomuto je potřeba překonat největší hnus, který pro ni znamenal pomilovat se se svým manželem.

Postavy jsou vnitřně velmi rozporné, buď někoho zároveň milují a nenávidí (Sternenhoch Helgu), nebo nenávidí (Helga Sternenhocha), milují a zároveň se trýzní (Helga s milencem).
Řešeno je zde také vyšší bytí, překonání svého lidství (vpodstatě dosáhnutí stavu nadčlověka), užit je motiv pekla, kterým prochází Helga. Záchranou se stává Vůle, ta je však absolutní pouze po překonání sebe sama. V tom momentě se Helga stává něčím vyšším, lze snad říci Bohem.

Název je zároveň narážkou na Goethovo "Utrpení mladého Werthera", kde mladý muž spáchá z lásky, kvůli zasnoubení své milé, sebevraždu. Oproti Goethovi je toto dílo vpodstatě jakýmsi výsměchem, což může naznačovat "grotesknost" a ztvárnění postav - nejsou psychologicky věrohodné, spíše jen črtou rozporného neprůměrného charakteru, což je pro Klímu typické. Romanettu se pak příběh podobá v použití fataskních, nereálných motivů, ačkoli vysvětlení všeho a rozuzlení příběhu není v tomto případě rozumové, ale iracionální.