Podivné přátelství herce Jesenia

IVAN OLBRACHT
PODIVNÉ PŘÁTELSTVÍ HERCE JESENIA

Olbracht, Ivan. Podivné přátelství herce Jesenia. Praha, 1957. Československý spisovatel.


"Prošli jsme ohněm a nesežehl nás."

(společenský román s iracionálním rozuzlením)

V úvodu knihy je nastolena otázka herectví- zda to je, či není umění. Již zde se objevuje kritik František Patera, jehož neblaze známé kritiky prochází celou knihou. Hlavní hrdina, známý herec Jan Jesenius, potkává na chatě manželů architektových dívku Kláru, kterou urazí tím, že jí neprorokuje uměleckou kariéru - naopak ji od toho zrazuje. Dívka je však velmi hrdá a rozhodne se dokázat Jeseniovi, že bude jednou zpěvačkou. Jesenius jí pak vyznává lásku, ona odmítá.
Skupinka se zajede podívat od místní vesnice na divadelní představení, kde poprvé uzří Jesenius Jana Veselého, který nejen jeho silně zaujme. Zdá se, že se tento neznámý herec vysmívá samotnému divadelnictví - když však chvíli mluví vážně, konsternuje to všechny diváky. Jiří Jesenius mu z Prahy poté pošle několik knih, obsahujících úlohy, které by od něj chtěl vidět nastudované. Veselý sice odmítne, ale zanedlouho se objeví v Praze - tím začíná přátelství Jesenia a Veselého. Jesenius mu najde angažmá v divadle Uranie, kde má zanedlouho velké úspěchy. Přejde tedy do Národního divadla.
S Jeseniem tráví noci spolu, povídají si. Je zde vidět rozdíl: Jesenius tvrdě dře a divadlo považuje za velmi důležité, Veselému to jde samo (od srdce) a divadlo je mu jen něčím přechodným. Při jednom rozhovoru se dozví Jesenius, že Veselý kdysi ubodal jednu šlechtičnu. Ta se mu zdá prokletím - každý, kdo o tom věděl, spáchal sebevraždu. Veselý všechny lidi kolem sebe silně přitahuje, je mu "odpouštěno" vše. Sám má ale pocit, že vždy blízké zraní.
Jesenius se rozhodne odjet do ciziny, kde ho zastihne válka. Jesenius je z nastalé situace vyděšen, neví jak má na válku reagovat, umění se mu nezdá ničím, sám neví jak dál a čím dál tím více se odhodlává k sebevraždě.
Často si chodí sednout na Petřín a pozoruje Prahu. Jednou si k němu přisedne ředitel gymnázia, který válku ospravedlňuje: každý vraždí, aby sám přežil. Kvůli jídlu byla zabita zvířata, oděv je vykoupen tvrdou prací cizích rukou atd. Toto stanovisko poté Jesenius také přijímá. Druhý den se však objeví starý šlechtic (kterého ostatní považují za blázna) a má válku jen za zřetězené zlo, které se kdysi objevilo. Sám nikomu neubližuje, je se vším smířen - boty ani oblečení nemá ze zvířecí kůže, nejí nic kromě medu, mléka a tvarohu. Jesenius si z hrůzou uvědomí, že právě dceru tohoto šlechtice ubodal v Itálii Veselý. Tento člověk je opačný pól ředitele, s každou věcí se pokorně smíří. Tito dva lidé znamenají jakýsi pól zla a dobra - lze je přirovnat k čertíkovi a andělíčkovi sedícím na ramenou Jesenia.
Večer se rozhodne Jesenius pro sebevraždu, pro kterou si připravil jed. Napíše dopis, který je má jeho bytná druhé ráno odevzdat. V momentě největšího odhodlání spadnou na zem těžké hodiny, probudí se bytná i celý dům. To "probere" i Jesenia, který si uvědomí, jak je život krásný a má novou touhu žít. V tento moment byl na frontě zastřelen Veselý jako zrádce.
Když hraje Jesenius poté v divadle, objeví se v něm něco nového, uchvacujícího, podobného Veselému. To si pak uvědomí i kritik Patera. Zanedlouho se v jeho bytě objeví dívka Klára, která kočovala dlouho s divadlem po Německu, a to s dítětem, které pojmenovala po Jeseniovi - ukáže se, že je to dítě Veselého, který o něm však nevěděl. Jesenius se rozhodne, že si zůstane se svojí láskou Klárou a dítě si rád ponechá. Nakonec odjíždějí spolu pryč.

............................................................

Tento příběh lze pojmout jako rozdvojené Já - jedním Já je Jesenius (snad symbol "pitvání"y, otevření člověka, ve kterém již však není žádný život, lze to pochopit také ve smyslu Jeseniova hraní postav, které sice pilně nastuduje, nedá jim ale "život",což si sám uvědomuje - Jan Jesenius: lékař, který provedl první veřejnou pitvu v Praze) a Jan Veselý, který - jak už jméno naznačuje - si užívá života, jeho herectví není tvrdě nastudované jako Jeseniovo, ale žité (proto přitahuje tolik lidí). Oba se doplňují a sami sebe potřebují. Spojuje je také dívka Klára, ke které oba přilnuli.
V momentě, kdy má umřít Jesenius, jde paralelně na smrt také Veselý a svým koncem dá život svému příteli, do kterého se svým způsobem "vtělí", jak autor naznačuje. Po tomto momentě přichází Klára, která je vpodstatě odměnou za překonání sebe sama a začíná s ní nový život. Při přechodu od temné noci do rána je použit také motiv zakokrhání kohoutího kuřete - oznámení nového rána a též nových zítřků v jejich nejčistší podobě. Snad to lze pochopit i tak, že smrt Jana vykoupila jeho přátele z kruhu zla, které zapříčinil vraždou baronky. Novou nadějí je jeho dítě.
Jakási dvojitost je i samotné "masce", tedy i v divadle - člověk je někým jiným, něco předstírá. Je zde rozdíl vlastní Já x hraná role. Tuto propast překoná Jesenius v momentě, kdy začne hrát procítěně jako Veselý - je zároveň někým jiným, ale i sám sebou. K tomu si však musel projít zkouškou "temné rudočerné noci" s jedem v ruce.