Gotická duše

JIŘÍ KARÁSEK ZE LVOVIC
GOTICKÁ DUŠE

Karásek ze Lvovic, Jiří. Gotická duše a jiné prozy. Praha, 1991. Vyšehrad.

"Žil jen, aby se díval do svého nitra"

Hlavním hrdinou je aristokratický mládenec, který byl sice vychováván jako věřící (dokonce se chtěl stát knězem), ale toho času svou víru zkoumá a dochází k přesvědčení, že v Boha nevěří. Je to pro něj velmi trýznivá otázka - chce poznat sebe sama a dojít k něčemu vyššímu. Uzavře se sám doma a věnuje se svým fantaziím a snům.
Jako jeden ze znaků "démoničnosti" nebo "mystičnosti" se objeví shoda podoby hlavního hrdiny a jeho předka, jehož portrét si položil na stůl. Jeho předek byl stižen, stejně jako ostatní členové rodiny, šílenstvím, které však v tomto případě mělo náboženskou formu. Mladík nakonec navštíví také jeho matku, která je považuje za totožné. Předává mu nějaké dopisy jejího syna a revolver.
Sám hrdina tak trochu čeká, že dopadne podobně. Po nějaké době opravdu onemocní. Před tím, než upadne do bezvědomí, se mu zjeví Kristus, kterému spílá, že za jeho stav může on. Kristus na ta slova neodpovídá - tato pasáž mírně připomíná rozhovor Velkého Inkvizitora s Ježíšem v Dostojevského Bratrech Karamazových.
Když se uzdraví, opět řeší otázku Boha, ve kterého však nevěří tak silně, jak by chtěl. Chce si proto vyprosit jakési odpuštění, toho se mu ale nedostává. Začíná ale prožívat opak svého stavu, kdy chtěl být uzavřený světu - nyní chce hltat vše kolem plými doušky, což ale vzhledem ke své dlouhé osamělosti už nedokáže.
Řešením se mu pak stává tzv. "češství" - původně hledání velkých ideálů (bratrství), pak ale negace a nihilismus. Tento stav přichází v momentě, kdy shlíží na Prahu z Petřína a zvoní zvony
V poslední části příběhu je hrdina v kostele - jeptišky jsou přítomny mši, kde je knězem Kristus. Hrdina tak poznává, že lze opravdu žít asketicky a přitom poznat Boha. Po mši ho ale odvážejí do ústavu pro choromyslné, kde stráví zbytek života v jakémsi chaotickém stavu, kdy si neuvědomuje přítomnost. Jeho majetek byl rozprodán, a za strženou sumu pobývá v ústavu.

................................................................................................................................................................
Hlavní postava je typická pro Karáska: jedná se o aristokrata (vždy nejlépe posledního ve vymírajícím rodě), který je tedy "povýšen" nad ostatní lid, nemusí řešit každodenní starosti o živobytí a může se věnovat sebezkoumání. To je v tomto případě asi nejdůležitější. Postava je mimo venkovní svět, uzavřená ve svých představách, kde se vše odehrává. Je to (další) výjimečný, abnormálně citlivý člověk, v tomto případě i psychicky rozvrácený. Při několika pokusech otevřít se světu nutně ztroskotává.
Symbolická je též postava dvojníka - jeho život a život hlavního hrdiny tedy vykazují jistou totožnost, lze čekat podobný konec. Dvojníka lze považovat za jisté "monstrum", které odráží rysy hlavního hrdiny.
Děj v této knize vpodstatě není (až na několik návštěv kostela, tety a cestu vlakem), důležitý je hlavně vnitřní svět hrdiny a jeho duševní pochody. Vše v jeho příbytku je umrlé, je cítit bývalou duši věcí, ne tu současnou. Samotný hrdina má "gotickou duši", kterou "podědil" po svém předkovi - stejně jako světci šílí po Bohu, má zase on vidiny Krista, ale jako dítě moderní doby naráží: a to jak v dožívajícím aristokratickém rodu, tak v jeho novodobém odmítání Boha, které se tou dobou šířilo. Z tohoto rozporu vlastně nezbývá jiné východisko než šílenství.
Kniha má i svůj význam v rámci pojetí češství na přelomu století - zde je spojeno s individualismem a samotnou osobností, je tedy pojímáno v jiném významu než národní hrdost 19.st. V magickém vnímání Prahy je podobný Meyrinkovi, Arbesovi či Leppinovi.