Do Němec

Knížka vypráví o chlapci jménem Vašek Zeman. Vašík byl velmi nadané dítě, dobře se učil a velmi rád četl. To se ale moc nezamlouvalo jeho otci, neboť chtěl po Vašíkovi, aby chodil na pastvu s krávami, ale Vašík se raději schoval s nějakou knihou a četl si. Proto tatínek neměl synka moc v oblibě. Když se blížil konec školního roku, tatínek začal vyřizovat Vašíkovi učení v Německu, ale Vašíkovi se do Němec nechtělo. Ne, že by se netěšil na učení, to chlapce bavilo, ale nechtělo se mu být daleko od domova, bydlet u cizích lidí. Nadešel den odjezdu, i přes chlapcův pláč, Vašík do Němec odjel. Když dojeli na místo, které jim bylo nabídnuto, zjistili, že byli ošizeni. Stavení, ve kterém měl Vašík bydlet, bylo daleko do města, ve městě knězi, kteří měli Vašíka učit, nechtěli chlapce do učení přijmout pro jeho mladičky vzhled, nakonec ale svolili. Otec ho ale přesto nechal v Německu a odjel. Chlapci bylo velmi teskno a úzko. Trvalo mu dlouho, než si zvykl na nové prostředí, často plakal. Ve škole skoro ničemu nerozuměl, neboť neuměl německy. Nezbývalo mu nic jiného, než se po večerech učit celé stránky učiva nazpaměť. Co ho drželo, byla vidina, že se blíží Vánoce a on pojede domů. Když nadešel den D a pro své syny si jezdili jejich otcové, aby byli na Vánoce doma, pro Vašíka si jeho otec nepřijel. Rozhodl se tedy Vašík, že se vydá domů pěšky. Neodradilo ho nic. Cestou potkal známého řezníka Švejdu, který ho svezl. Když dojel do vsi a dostal se domů, všichni byli hodně překvapeni. Otec se mu omluvil, že se mu rozbil vůz a že by pro chlapce přijel druhý den. Vašík byl neskonale šťastný. S každým si chtěl popovídat a do postele se dostal velmi pozdě. Ráno ale Vašíkovi bylo zle, měl vysokou horečku. Rodiče to zpočátku nebrali moc vážně, pro doktora poslali až druhý den. Vašík dostal prudký zápal plic. Druhého dne Vašík zemřel.