Už se o mě neboj

Veronika je rozvedená žena, která žije se svou dospívající dcerou Šárkou. Jejich vztah je velice špatný. Veronika se dříve věnovala hodně práci a dceři to nahrazovala oblečením a různými věcmi. Veronika si nepřipustila, že to k výchově dcery nestačí. Bohužel si uvědomila později jakou chybu při výchově udělala. V tomto věku, kdy Šárka byla téměř dospělá, Veronika neměla žádnou šanci na nápravu a s dcerou si vůbec nerozuměla. Šárka si prostě dělala co chtěla. Chodila večer pryč z domu a vrátila se za několik dnů. Jednou si domů přivedla štěňatko. Veronika nebyla z toho šťastná, když si vzpomněla, co jí napadlo za otázky. Kdo ho bude venčit? Kdo se o něho bude starat? Jediná odpověď, která ji napadla byla, že se o šťěňátko, které dostalo jméno Jesika se nebude starat Šárka, ale ona. Jesika se stala členem rodiny. Se Šárkou to šlo z kopce, učila se na servíku a prolézala jen tak, tak. Paní profesorka si nechala zavolat její matku Veroniku. Veronika se dozvěděla, že se ve škole ztratili nějaké věci spolužáků a nějaké peníze. Veronika byla na pokraji zhroucení, měla zaplatit za ukradené věci přibližně devět tisíc. Jakmile dorazila domů, čekala až přijde dcera. Šárka se vrátila pozdě večer, ale nevyhnula se facce, kterou dostala od matky. Veronika si tím ulevila, ale věděla, že to nemá cenu. Šárka odešla z domu a Veronika zalezla do ložnice, kde se vybrečela a zavolala své kamarádce Olince, která přinesla láhev červeného vína. Takto vždy řešila problémy s dcerou. Olinka vždy odjela pozdě večer taxíkem nebo přespala. Veronika se starala o svého starého otce, který žil sám, prala mu žehlila, vařila a občas poklidila. O Šárce vždy mluvila dobře nechtěla, aby na ní bylo poznat, že to s výchovou nezvládla. Veronice v kadeřnictví, kde pracovala, zazvonil na recepci telefon a zaznělo: ”Dobrý den, tady Kadeřábková učiliště”. A bylo to ihned jasné. Paní ředitelka ji oznámila, že Šárka odcizila sbírku na oslavu ukončení studia. Nyní to dělalo pátnác tisíc. Šárka učňák dokončila a zkoušky naštěstí udělala. Šárka se toulala po nocích venku. Veronika s tím nic nemohla udělat, byla z toho zoufalá. Šárka se pohádala s matkou, a tak se zbalila a šla bydlet k otci, který o ni nikdy neměl zájem, ale potřeboval servírku do hospody, kterou vlastnil. Olinka vytáhla Veroniku na divadelní představení, aby se netrápila, že zůstala sama s Jesikou. Po třech dnech, kdy se večer vracela domů, našla v předsíni baťoh a poházené věci po zemi, bylo ji jasné, že se Šárka vrátila. Při setkáni Šárka byla příjemná a milá. Večer Veronice volal otec Šárky, který zjistil, že u něho Šárka kradla a už ji nechce nikdy vidět a chce zaplatit škodu. Veronika zase byla na dně, že Šárku špatně vychovala a za všecho může ona. Šárka se změnila, byla úplně klidná a s mamkou si rozuměla. Proto se rozhodla neříct ji, že její otec volal. Chtěla si udržet dobrý vztah se svojí dcerou. Jednou ráno Šárka chtěla jet k vodě, tak s sebou holky vzaly Olinku a samozřejmě i Jesiku. Bylo tam krásně a Olinka nechtěla věřit tomu, že se Šárka změnila. Po druhé, co jeli k vodě, se Šárce udělalo zle. Byla bledá a krčela se do klubíčka. Holkám to nedalo a odvezli ji do nemocnice. Veronika byla vystresovaná, ale Olinka ji utěšovala, že to bude jen slepák. Bohužel Olinka neměla pravdu, protože se v nemocnici zjistilo, že Šárka je v sedmém měsíci těhotenství a začíná rodit. Veronika byla z toho vyděšená. Ptala se sama sebe, jak to, že na dceři to nepoznala dříve, i když ji poslední dobou připadala taková tvárnější. Dříve to byla vyhublá holčina. Také by jí zajímalo, kdo je otcem dítěte. Zdravotní sestra přišla k Veronice a chtěla těhotenský průkaz v tom to bylo jasné, že Šárka na žadné kontroly nechodila. Šárce šlo o rizikové těhotenství. Narodil se jí chlapeček, který byl na tom velice špatně. Veronika byla s tím smířená, a tak šla za Šárkou, která místo toho, aby byla ráda, že se ji narodilo dítě, matce řekla, aby zemřelo. Když Veronice zdravotní sestra řekla, ať si s dcerou promluví. Dozvěděla se, že její dcera pracuje jako prostitutka a bylo ji jasné, kdo je otec. Šárku propustili, ale u matky se neukázala a o ní nic nevěděla. Veronice zazvonil telefon, kde se ozval pan doktor, který ji řekl, že to dítě zemřelo. Veronika se z toho málem zhroutila, kdyby nebylo Olinky, která ji pomáha. Při návštěně tatínka dělala jako by nic nebylo, ale otec to na ni poznal a řekl ji, že to na ni bylo vidět a nemusí se za to stydět. I oni nebyli dokonalí rodiče. Veronice to velice pomohlo a mohla se vybrečet. Do prace za ni chodil muž jmenem Martin a Olinka ji přemlouvala, ať si s nim vyjde nakonec z toho byl vztah, ale nestačilo to na vyrovnání s tim, co se stalo. Olinka Veroniku pozvala do divadla, aby nebyla pořád doma a netrápila se. O přestávce se chtěli projít, ale byla fronta, tak si na chvíli sedli. Veronika zaklonila hlavu a nevěřila svým očím. Uviděla dívku ve zlatých šatech s vyčesaným drdolem. Taková podoba, bylo to jasné, byla to ztracená dcera. Vedle které seděl pohledný muž. Při odchodu se potkali, nebyla z toho nadšená, že vidí matku. Muž se na Veroniku díval nepřátelským pohledem. Po odstupu muže, Veronika řekla Šárce, že o ni nic neví ať ji dá kontakt. Šárka z kabelky vytáhla malou kartičku a po té odešlá s mužem. Když Veronika šla s Olinkou k sobě domů a otevírala dveře a zavolala Jesiku. Bylo ji to jasné, že něco provedla. Rozkousala boty a ležela na posteli v ložnici a dělala jako, že o ničem neví. Veronika byla rozčilená, ale přesto nepokárala Jesiku, nýbrž ji vzala do náruče. Olinka Veronice řekla: ,,To je ono, to je ta tvá výchova. Ty bys mohla vychovávat tak akorát plyšového medvěda”, tím narážela na Šárku. Poté co si s Olinkou sedli v kuchyni vytáhla Veronika kartičku s číslem. Po telefonu se s Šárkou dohodla, že se setkají, ale nebudou mluvit o to co bylo. Setkali se v baru, kde to moc levné nebylo. Šárka měla asi peníze a nemusela se o ni po této stránce bát. Šárka řekla své matce, že je v pořádku má dost peněž a že by nikdy našla třeba prodávat maso, protože si touhle prací vydělá víc. Dala Veronice adresu kdyby něco. Veronika byla psychicky na dně a bylo ji jasné, že nemá cenu za Šárkou dolejzat, kdyby chtěla tak se sama ozve. Aby si Veronika pročistila hlavu, koupila si zájezd k moři, kde si s sebou vzala Jesiku. Rozhodla se, že zkusí zase žít a nebude se otáčet za minulostí. Z letiště, kde na ní čekala Olinka, odjely taxikem. Řidič se na ní často otáčel a nakonec řekl, že je hrozně podobná jedné slečně, kterou často vozí. Veronika na to nereagovala mohla to být jen náhoda. Kdyby jen neřekl, že ta dívka pracuje jako šlapka. Veronice bylo jasné, že to byla Šárka a zapírala, nechtěla se o tom bavit. Zrovna, když byla s tím vším vyrovnaná nechtěla se nechat rozhodit. Od té doby, co byla doma, několikrát ji někdo volal, ale nikdo nepromluvil. Veronika si myslela, že to může být Šárka, ale Olinka ji řekla, ať nemá strach, kdyby ji teklo do bot ta hned příjde. Rozhodli se jit do divadla. Z divadla jeli domu taxikem, který řídil muž, který je vezl z letiště. Řidič se zmínil o Šárce, že ji vezl naposledy před měsícem a zdala se nějaka špatná. V tom se Veronika zajimala, kde bydlí a chtěla, aby ji tam taxikář dovezl. Byla to stará barabizna a Veronika se bála o Šárčino zdraví a chtěla tam hned jit, ale bylo pozdě večer. Holky se teda dohodli, že je tam ten samý taxikář doveze zítra. Byli u vchodu a Veronika zazvonila a volala do okna na Šarku. Otevřelo se okno a zařval mužský hlas ať nikdo neotravuje. Bylo znát, že se v tom bytě něco děje, ozývala se Šárka nářky jako by ji ten muž bil. Vystoupil taxikař a potykal si v té chvili s holkama a představil se jako Libor. Začal zvonit a ječet do okna, ať Šárku ten muž pustí. Bohužel to nezabralo a tak navrhl, že počkají do večera, kdy by měl muž odejít do hospody. Po odchodu muže se postavila Olinka na cestu a hlídala, jestli se nevrací. Libor s Veronikou se pokusili otevřít dveře, ale jen díky tomu, že byl Libor šikovný a znalý se to povedlo. I dveře od bytu se podařily otevřít. Šárka brečela a byla rada, že ji někdo pomohl. V taxiku se Veronika dozvěděla, že je Šárka těhotná, ale dítě si už nechá. Šárka se seznámila s Martinem matčiným přítelem. Šárce se po rizikovém těhotenství narodila holčička. Dokonce děda Šárky se přišel na ni podívat. Šárka byla sama, a tak Veronika zavolala Liborovi, ať přijede na kafe. Šárka s Liborem spolu chodili a rozhodli se, že budou žít spolu při odchodu řekla Šárka matce, že se už o ni nemusí bát co bylo to bylo... ted bude žít šťastně s vlastní rodinou.


Charakteristika postav:
Veronika - matka, která na začátku výchovy dcery udělala chybu a snaží se ji napravit.
Šárka-dcera, která projde bouřivou pubertou a nesnází z niž ji pomůže matka.
Olinka-žena, která nemá hranice žije život na plno a pomáhá kamaradce s jejím životem.
Libor-drzý mladý taxikář, který pomáhá Veronice a Olince získat Šárku, s kterou se pak zblíží.

Hodnocení knihy: zaujala mě tím, že se odehrává příběh z pohledu matky Veroniky. Dává najevo, co se může stát bez jakéhokoliv přibarvení, zlehčování situace.