Taneční střevíčky

3. díl- První vystoupení


Konečně jsem čekala na ten den "D", ale ještě předtím se událo hodně nepříjemných věcí. Začalo to mým ubytováním v době, kdy otec bude pracovat v Egyptě. Byla jsem mile
překvapená, když Odile, kterou jsem přezdívala "Černá labuť", byla na na mé straně a přemlouvala otce, aby mi sehnal ubytování. Nakonec ale se Nina svěřila svému kamarádovi
Émillovi a on jí nabídl, že může bydlet u nich. Je s maminkou sám a pronajímají jeden pokoj. To Nina hned řekla doma otci a ten nakonec souhlasil. Když přišli do školy, dostávaly všechny lístky na představení. Byla ráda a řekla, že je dá otci a Odile jako dárek. Její nepřítelkyní je Julie, která když Nina ze šatny odešla, vzala jí lístky z batůžku. Když to Nina zjistila, byla smutná a podezírala Julii, že jí je vzala. Druhý den si v trafice koupila dva losy v domnění, že vyhraje a že koupí lístky nové, ale nevyhrála. Když přišla druhý den do školy paní Suzette Nině předala dva lístky s tím, že je Julie našla v šatně, tak ať se jí omluví za to, že jí
podezírala. Nina ale byla přesvědčená, že lístky měla uložené v batůžku a že jí je musela vzít Julie. Nina s omluvou váhala, ale nakonec vysekla hlubokou poklonu jako na scéně v
Opeře! "Děkuji, má drahá Julie!." Všichni vyprskly smíchy a mně se chtělo také smát a říkám si, je to lepší, než kdybych jí dala pár facek. V pátek se konala generální zkouška a paní Suzette přidělila mně šatnu s těmi co tančí v první řadě a tam byla také Julie. Moc jsem ráda nebyla. Paní Suzette měla malého psíka jménem Coppéliin, kterého brala s sebou. Měla jsem ho moc ráda a bylo vidět, že i on mě měl rád, ale na jiného štěkal. Tak se stalo, že do šatny, kde jsem byla já a Julie přiběhl a zakousl se Julii do nohy. Ta začala křičet a já stála a nic jsem nedělala, ale v tom přiběhne paní Suzette a pořádně jí pleskne. V duchu jsem jí to přála. Konečně přišel den "D" a já byla šťastná a pyšná, že budu tančit v první řadě. Všichni jsme se musely nalíčit, učesat a oblékat. V tu chvíli přiběhla do šatny neznámá paní a řekla, že nám jde pomoci s oblékáním. Po chvíli jsem zjistila, že je to maminka Émille a hned mě poznala a řekla, ty jsi určitě Nina, která má u nás bydlet. Všichni už odešly a já byla poslední. Když jsem chtěla otevřít dveře, byly zamčené, byla jsem v pasti. To
určitě udělala Julie. Chtěla jsem se dostat nějak ven, zkusila jsem to okny, ale to nešlo. V tom někomu v batůžku zazvonil mobil a já ho vzala a volala o pomoc, že jsem v šatně zamčená. Za chvíli přišel školník a odemkl. Přiběhla jsem, ale rozcvičovací zkoušku před vystoupením jsem nestihla. Opona se začala zvedat a bylo to něco nádherného, moc dobře se mi tancovalo, protože jsem si říkala, že tančím pro maminku.
PO skončení jsem ve třetí řadě uviděla tátu s Odile a otec volal "bravo" a hodil mi růži v celofánu, kterou vždy takovou přinesl mamince. Vykročila jsem z řady a sebrala růži a
klaněla jsem se. Byl to můj největší zážitek v mém životě.


Co se mi na knížkách „Taneční střevíčky“ líbilo: Tyto knížky jsem četla, když mi bylo 12 jako hlavní hrdince a v těchto knížkách jsem všemu rozuměla, nemusela jsem si číst stránku dvakrát, abych ji pochopila