Má veselá jitra

Soubor povídek z konce sedmdesátých let. Od pondělí do neděle se odehrávají nebo začínají jednotlivé příběhy. Jednotlivé povídky realisticky vyprávějí každodenní skutečnosti, ve kterých se ocitá spisovatel, který nemůže doma publikovat, je sledován a odposloucháván StB, je nucen k podřadným pracím. Autor je vypravěčem i v povídkách vystupuje pod svým jménem. Několikrát dává najevo, že jeho místo je doma,nikoliv v cizině a že touží psát o domácích problémech.

Šmelinářská povídka (pondělí ráno) – dítě šmelináře Vejra vyskočí z okna a sám autor ho veze do nemocnice. Dítě je poznamenáno prostředím, ve kterém vyrůstá. Klíma zde poukazuje, že lidé nechtějí pracovat poctivě.
Sentimentální povídka (úterý ráno) – v této povídce se autor setkává se svou bývalou láskou, která emigrovala do Ameriky. Dívka se mu po letech ozve a sdělí mu, že se provdala za bohatého obchodníka z Ameriky. Dívka se jej ptá, proč také neemigruje, že stejně nemůže vydávat knihy. Na její otázku autor odpovídá, že je tady doma, že tu má přátelé….
Vánoční povídka (středa ráno) – autor vypráví zážitek z Vánoc, kdy ho kamarád přemluvil, aby prodávali kapry.Vedoucí je poučuje, jak kapry prodávat a jak více vydělat. Povídka poukazuje na úplatkářství a podvody.
Erotická povídka (čtvrtek ráno) – hlavní postava hledá vedoucího zámečnické dílny, ale najde jen ochotně souložící ženu. Následně potká upovídaného člověka, který mu po své prezentaci předá kartičku s nápisem:“Věř vlastnímu nitru, soukromý dr. filozofie, Augustin Hovorka“ a odejde souložit s ochotnou pracovnicí zámečnické dílny.
Sanitární povídka (pátek ráno) – z nemocničního prostředí. Mluví o svých zkušeností, protože pracoval jako sanitář. Zde potkává sestru Táňu, od které se dovídá, že sestry dávají umírajícím smrtící injekci.
Zlodějská povídka (sobota ráno) – popisuje se tu stavba garáží za reálného socialismu.
Bláznovská povídka (neděle ráno) - režimu nepohodlný spisovatel je na své chatě a při povodni zachraňuje starého profesora filozofie, který opisuje protistátní články a nosí mu je.