Kniha o hřbitově

KNIHA O HŘBITOVĚ
Autor:
Samko Tále (Daniela Kapitáňová)
Ilustrace (obálka):
obraz Fero Liptáka Vladimír Kovařík
Překlad:
Miroslav Zelinský
Vydal:
Host
Rok vydání:
2004

Hlavní postavy:
Samko Tále
mentálně zaostalý, jezdí s kárkou naloženou kartónovými krabicemi
nemá rád Cikány, Maďary, homosexuály, Čechy a všechny, kteří nemají rádi Komunistickou stranu

Obsah díla:
Samkovi se ulomí zpětné zrcátko na kárce a on začíná psát knihu o svém životě a osudech obyvatel městečka Komárna. Neustále dokola popisuje lidi, mezi kterými žije, a ze svého pohledu komentuje společenskou situaci. Vzpomíná na svůj pionýrský šátek a na to, jak bylo dříve vše přehledné a dobré. Žije ve stereotypech doby, ve které vyrůstal a nehodlá je opustit. Obdivuje RSDr. Karla Gunára, bývalého příslušníka STB, kterému si stěžuje a donáší na všechny, kteří se Samkovi posmívají nebo nesouhlasí s názory Komunistické strany, a to i dávno po revoluci. Samko Tále se především snaží začlenit do společnosti a být jako ostatní. Přejímá proto většinové názory, a často a rád je opakuje, např.: 'My jsme doma vždycky dělali kefír skrze dobré trávení, protože to je velmi zdravé. Můj otec vždycky říkal, že kefír vymysleli Mongolci, a z toho je vidět, jaký je to kulturní národ, protože vymysleli kefír.' Sám o sobě tvrdí, že 'není žádný debil', a že má 'nemoc, co má i jméno'. Knihu píše kvůli předpovědi Gusty Rúhy, komárenského opilého věštce.

Jazyk a dílo:
Kniha je výpovědí o složitosti mezilidských vztahů. Ačkoliv nemá jednotný děj, není roztříštěná ani chaotická. Pravidelně se věnuje a vrací se k vedlejším postavám, ať už to je opilec, sebevrah, blázen či smolař. Na první pohled je velmi humorná a vtipná, při hlubším zamyšlení však zjistíme, že podává obraz společnosti, její nesnášenlivosti vůči ostatním národům nebo rasám. A to nejen obyvatel Komárna či Slováků, ale celého světa. Dílo je rozděleno na 3 částí: 'První kniha o hřbitově', která obsahuje pouze 1 stranu textu a popisuje komárenský hřbitov, 'Druhá kniha o hřbitově', která je hlavní částí a 'Životospis', což je Samkův životopis. Opravdovým autorem je Daniela Kapitáňová. Vyskytují se zde neslušné, až vulgární výrazy: 'debil, řiť '. Dílo je psáno ich-formou.

Úryvek:
'Já například humor mám.
To se ví skrze to, že znám hodně vět, které jsou humorné. Některé umím i v cizích jazycích, protože mám velkou inteligenci. Anglicky například umím fak mi tender, fak mi dú. To je humorné.
Nebo ajns, cvaj, draj, du bis aršloch.
To je humorné německy. Nejhumornější je ale věta, kterou mě naučil jeden herec z Maďarského oblastního divadla a jmenoval se Bátori a byl z Bátorových Kosih.
Ta věta je taková:
„Vnimánie, vnimánie, koncert něbúdět, patamúšto Voloďa zpizdil balalajku.“
…
Tím jsem myslel, že je to humorné, a vždycky jsme se tomu velmi smáli.
I já jsem se tomu vždycky smál.'

Vlastní názor:
Kniha o hřbitově je velmi čtivá a zajímavá. Je lepší si ji přečíst naráz, protože třeba po týdnu si čtenář jen stěží rozpomene na všechny události, které se pojí zrovna k danému tématu. Je psána jazykem, který je čtenáři blízký, a proto nejsou se čtením problémy. Humorné je například, že se Samko Tále často na konci odstavce zeptá: '...no ne?' a hned si také odpoví: 'No ano.', nebo že říká svým prarodičům Omama a Otata.