Přežít s vlky

Příběh vypráví o židovské holčičce, která žila se svými rodiči v Belgii. Byla s matkou celé týdny zavřená doma v jejich bytě. Otec každý den někam odcházel. Jednoho dne, otec Mishke řekl ať čeká před školou, kde nemela žadné kamarády, protože byla vždy mladší a učitelé se na ní koukali s odstupem, ona tenkrát neveděla, že je válka a že se na ní koukali tak proto, že je židovka. Když přisla paní, se kterou mohla jít pryč, netušila, že nikdy už neuvidí svou matku a otce.
Dali jí k náhradní rodině, kde jí neměli rádi. Ona je však také neměla ráda. V jednom kuse jí ponižovali, ráda byla pouze u dědečka, který byl ale také od náhradní rodiny. Ten jediný byl v jejich rodině dobrý, toho jediného měla Mishke ráda. Děda a jeho žena také nemeli rádi Mishkeinu náhradní rodinu. Dědeček a jeho žena bydleli na statku. Mishke to tam měla hrozně ráda. Když jí její náhradní matka zakázala chodit na statek k dědovi, Mishke se rozhodla, že uteče najít rodiče, na které se ptala a nikdy nedostala odpověd. Pouze, že jsou někde tám, na východě.
Uprostřed zuřící války se malé židovská holčička vydala hledat na východ své rodiče. Během cesty v lesích se spřátelila se zvířaty, hlavně vlky, s kterými trávila mnoho času a kteří jí brali za vlčí mládě.
Procestovala půlky Evropy, sama pouze s vlky. Nakonec se nějakou cestou vrátila domů, na statek. Myslela, že tam bude statek, dědeček a vše jako za stara. Ale nebyl tam ani statek natož dědeček. Potom jí odvedli na policii, kde si ji dědeček našel. Ovšem dědečkovi jí nemohli dát do péče. Dali jí do péče dvoum věřícím učitelkám, které nesnášela, stejně jako oni ji. Nakonec se Mishke vdala.
Tento příběh je pravdivý. Spisovatelka přežila s vlky zuřící válku. Procestovala Česko, Německo, Rusko, Polsko, Ukrajinu a vrátila se nějakou cestou domů.