iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.
Vytištěno ze serveru www.iReferaty.cz
Plamen a vítr
Zařazeno: iReferaty.cz >
Čtenářský deník > Plamen a vítr
Autor: Karel Nový
Název díla: Plamen a vítr
Datum vložení: 31.3.2009
squareVClanku:
id='square-ir'
id='square-ir'
Karel Nový vl. Jménem Karel Novák se narodil 8 . 12. 1890 a zemřel 23. 11 1980 Pocházel z Benešova u Prahy.
Byl to český spisovatel a představitel sociální prozy a socialistického realismu. Během 1. světové války bojoval na frontě a ve 2. světové válce byl členem ilegálního odboje za což byl uvězněn . dostal však tuberkulozu tak byl propuštěn. Válka a okupace zasáhly K. Nového a jeho rodinu tvrdě, vzala nenávratně blízké přátele, znemožňovaly literárně pracovat a znemožňovaly pobyt v Praze. Mezi jeho přátele patřili Vladislav Vančura, Ivan Olbracht. Ze své literární generace zůstal téměř sám. Karel Čapek, Vladislav Vančura byl zastřelen, okupaci nepřežili Karel Poláček, Josef Čapek, Jaroslav Kratochvíl. Josef Hora zemřel vedle něho ve vinohradské nemocnici. Pokračoval v odkazu přátel a generace zdeptané 2. světovou válkou.
Dílo:
Železný kruh – románová trilogie
Chceme žít - novela
Plamen a vítr- románové poslední dílo , široká kronika od 90 let 19. století až po 1. světovou válku.
Za tohle dílo byl Karel Nový oceněn v roce 1960 státní cenou za literaturu.
Plamen a vítr
HL. postavy:
Petr Chlum
Josef Chlum (otec)
Marie Chlupová (matka)
Češpivo a jeho syn Svatomír
Roudný ( socialní demokrat)
Fassati (hostinský)
Von Vogelsing (rakouský voják)
V románu Plamen a Vítr se Karel Nový vrací na rodné Benešovsko do Raňkova a na příbězích svých rodáků zachycuje vývoj české společnosti v 2 polovině 19. století.Život obyčejného člověka a jeho sociální problémy. Autor zde ukazuje jak se utvářelo a ubíralo národní a sociální podvědomí, s nímž český člověk vstupoval do období 1. světové války a vznik samostatného státu.
Po 30 ti letech přepracoval svůj první román Městečko Raňkov a po 4 letech práce dokončil nový román Plamen a vítr.
PLAMEN hořící v lidských srdcích jako touha po šťastné budoucnosti
VITR divoký živel , jsou plameny neustále rozdmýchávány
Tato kniha je psaná , jako by jste četli v kronice . Příběhy obyčejných lidí , bída, láska, ale i smrt. Příběh lidí , které jakoby pozoroval autor celých 20 let. V knize je spousta básní a písní. Odkazů k spisovatelům, básníkům té doby. Mladí je doslova hltali a opisovali jejich verše , které se naučili a zejména chlapci je používali před děvčaty. Nejvíce K.H. Máchu, Fráňu Šrámka,Vrchlický.
Na začátku i na konci vyprávění přijíždí do města cirkus. Na začátku i na konci se mihne rakouský důstojník jenž signalizuje tragické údery osudu.
Tento rakouský voják von Vogelsing začíná příběh. Vracel se v opilosti do kasáren a uslyšel ho Chlum ze své pekárny, vyšel tedy ven zjistit co se děje a von Vogelsing v domění , že ho chce pekař napadnout propíchl Chluma šavlí do břicha. Josef Chlum těžké zranění přežil , ale dlouho z toho stonal. Vzpomínal přitom , jak se seznámil s Marií při roznášení letáků. Byl mladý , pekařský učeň socialního smýšlení. Vzpomínal jak se s Marií oženil a celých 7 let čekali až spolu budou moci bydlet.Zařídili se až v Raňkově , kde si najmuli pekárnu s domkem z pekařského učně se stal mistr Chlum. Měl několik pomocníků , zejména zedníka Češpiva, který mu spravoval pece. Své řemeslo vykonával dobře, jen ho pozvolna začala ničit konkurence.a kvůli ní a zranění které utržil od rakouského vojáka přišel o velkého odběratele v podobě kasáren. Narodil se jim syn Petr. Chlum, Češpivo a další obyvatelé se scházívali v hospodě u Fassatiho. Tam probírali problémi svý i jiných. Vedli debaty o bídě, nebo hráli karty.
Chlum a jeho pekárna na tom byly čím dál tím hůř. Lidé si bravali hodně na dluh, někteří, ti chudší vůbec nevraceli. Ke všemu hodně zdražili suroviny. Došlo to tak daleko , že musel ač nerad propustit své pomocníky.To ale nestačilo a tak začal brát suroviny na dluh od Pucherného. Ten hrával rád karty, někdy výhrál , ale tak často to zase nebylo. Tak se stalo , že oslovil Chluma ať mu vrátí dluh 600 korun plus 200 korun jako úrok.Ten tolik peněz neměl, tak si je vypůjčil od příbuzných.
Vracel mu ty peníze ve spěchu , že si na ně nenechal potvrdit stvrzenku. Pucherný nedlouho potom zemřel a o pohřbu se Pucherná dožadovala vrácení peněz. Nemohl nijak dokázat, že už peníze vrátil, tak došlo na soud , který prohrál.Majetek mu vzali , tak na nějaký čas se studem odešel z Raňkova. Když se s rodinou vrátil , začal pracovat v pekárně už ne jako mistr , ale jako dělník. Byl nemocný a často ho bolela jrána co měl na břiše od šavle. Petr už chodil do školy , když jeho otec Josef Chlum zemřel. Petr psal rád básně a začali ho zajmat dívky. Jednu svoji báseň jedné věnoval. Vodíval je k Želetince a vyprávěl o Karlu Hynku Máchovi (viz z knihy) Vrchní rada Václav Mach se narodil v krejčovské rodině, přátelil se s mnoha spolužáky , nejbližším se mu stal Karel Hynek Mácha. Chodil k nim do rodiny na dobytčí trh, byl u nich jako doma. V roce 1832 objevil se v rodném městě s Hynkem na posvícení. Studenti pořádali český bál a před ním se hrálo divadlo, Štepánkovu veselohru Čech a Němec, žili v rozechvění , jak to dopadne, po městě bylo plno řečí, němčící honorace vtipkovala, hlavně zámecké úřednictvo. Studenti čekali na bohoslovce Wiesnera, který měl napsat vlastenecký prolog. Nemohl však na zkoušky přijít a prolog napsat. A v tom přišel Mach s Karlem Hynkem Máchou, s pražským hercem a básníkem Máchou, spadl jim jako anděl z nebe. Většina studentů ho znala z Prahy, z univerzity, ba i přímo z Kajetánského divadla jako herce, a obdivovali se jeho básním, zveřejněným ve Večerním vyražení. Velký štíhlí , tmavovlasý s vysokým hrdým čelem, s blesky v očích , veliká naděje české slávy. Napíše jim prolog? Karel Hynek Mácha se usmál svým zvláštním úsměvem a přikývnul.Napíše a rád. A krom toho vystoupí v úloze studenta Javorníka místo Zacha , který měl trému. Hynek tu úlohu hrál v Kajetánském divadle , dobře ji ovládá. Hrálo se ve prospěch české veřejné knihovny. A v tomto divadle a o tomto plesu tetinka chtěla slyšet znovu z úst účastníka a přála si , aby to slyšela i Klárinka a pamatovala si to. Slavný pěvec Máje hrál tu divadlo a na bále tančil také s její babičkou. Ta čest. Nejen s babiččinou přítelkyní Márinkou Štíchovic, do níž se na první pohled zamiloval zrovna jako ona do něho. Veliká láska, veliká a nešťastná láska. Betty Korálková měla sebrané spisy K.H. Máchy. Jsou tak smutné ty jeho básně. Stará poslice Vytejčková , maminka tuhleté , vyprávěla jak Márinka plakávala , jak utíkala z myslivny a jak ji hledali po lesích. A vídali ji stávat za Želetínkou dole nad Plíhalovým splavem, báli se , že si vezme život! Mnoho asi k tomu nechybělo . Ztrácela prý se , celé noci bývala pryč.
Petr stejně jako jeho otec byl sociálního zaměření. Nebyl to sociální demokrat jako Roudný, jež se v tomhle pohledu hodně angažoval. Pujčoval lidem knihy a hlavně Petr si rád chodil popovídat a knihu vypůjčit. Také chtěl mít lepší svět, proč dřít na pány. Petr již vyštudovaný, nevěděl jestli ma studovat dál , nebo jak mu radili jit na práva. Psal, toulal se s kamarády , chodíval po hospodách a stejně jako jeho otec, snad ale s větší zarputilostí mluvil o novém životě. Začal pracovat jako dělník, než se rozhodne co dál. Pracoval na opravě rybníka , který se provalil při povodních . Chtěl a nestyděl se za to, že on studovaný bude pracovat s bratry, jak si říkali. Vté době měl už vážnou známost s Evou Holinovou. Seznámili se v čítárně. Upoutala ho naráz broskvovou pletí a prameny černých vlasů hrnoucích se jí po zádech. Měla dar ironie , který Petra okouzloval zrovna tak jako žár jejích očí. Myslel na ní i ve chvíli, kdy dělníci odpalovali skálu a Petr byl těžce zraněn odvezen do nemocnice. Byl na tom velmi špatně , chodili za ním přátelé, maminka i Eva. Jenom ji k němu pustili než se probral.
Velkou událostí bylo, když někdo v Raňkově zemřel a zejména když byl zavražděn jako Larin. Ten procestoval svět a vratil se jako boháč.Nechal si postavit dům na kterém pracovali i starý zedník Češpivo se svým nepovedeným a ne moc chytrým synem Svatomírem. Ten se jednou otci přiznal , že Larina zabyl on a vzal mu 10 000 korun. Češpivo se polekal . bál se té ostudy , on poctivý zedník , co si lidé o něm pomyslí. Vzal proto peníze a spolu se Svatomírem je zazdili v hrobce na které pracovali. Češpivo byl z toho stále špatný až se oběsil. Mladý si peníze z hrobky vyndal ,ale s tolika penězi byl lehce odhalen.
Když zastřelili v Sarajevu Františka Josefa s ženou Žofií, tak celý Raňkov opět ožil. Ale už nějak jinak, ve strachu z války co bude . Roudny zhrzen , že nestihl již žádnou větší stávku, nebo jen něco udělat, jen aby odvrátili svým činem nevyhnutelné. Všechny naděje a plány jsou pryč. Co bude? Do města se vratil po 20-ti letech důstojník von Vogelsing. Právě ten , co poranil šavlí Josefa Chluma. Byla vyhlášená mobilizace.Sousedé odchází na frontu. Petr ne , pro zraněni nebyl odveden.
(viz kniha) Eva s Petrem utíkali často z města, proměněného v kasárna a ve vojenský tábor, ven do polí , v nichž s úrodou zápasili starci a děti, ale především ženy. Pokaždé když muži na pokyn císařú a králů odešli se bít za jejich loupeživé zájmy, krvácet a padat., byly to ženy , které vždy znovu nastupovaly na jejich opuštěná místa a s nesmírným úsilím zachraňovali rodiny a domovy. Mladí milenci eva s Petrem po úzkostech a zoufáních se všemi , se všemi čestnými a statečnými lidmi znova vždy zas uvěřili v život. A kdo věří v život , věří v lásku. Věřili v lásku , kterou byla naplněna jejich srdce. A kdo věří v lásku, ví ,že jen ona vysvobodí svět ze všech běd, že spasí a navěky uchová lidský rod.
Byl to český spisovatel a představitel sociální prozy a socialistického realismu. Během 1. světové války bojoval na frontě a ve 2. světové válce byl členem ilegálního odboje za což byl uvězněn . dostal však tuberkulozu tak byl propuštěn. Válka a okupace zasáhly K. Nového a jeho rodinu tvrdě, vzala nenávratně blízké přátele, znemožňovaly literárně pracovat a znemožňovaly pobyt v Praze. Mezi jeho přátele patřili Vladislav Vančura, Ivan Olbracht. Ze své literární generace zůstal téměř sám. Karel Čapek, Vladislav Vančura byl zastřelen, okupaci nepřežili Karel Poláček, Josef Čapek, Jaroslav Kratochvíl. Josef Hora zemřel vedle něho ve vinohradské nemocnici. Pokračoval v odkazu přátel a generace zdeptané 2. světovou válkou.
Dílo:
Železný kruh – románová trilogie
Chceme žít - novela
Plamen a vítr- románové poslední dílo , široká kronika od 90 let 19. století až po 1. světovou válku.
Za tohle dílo byl Karel Nový oceněn v roce 1960 státní cenou za literaturu.
Plamen a vítr
HL. postavy:
Petr Chlum
Josef Chlum (otec)
Marie Chlupová (matka)
Češpivo a jeho syn Svatomír
Roudný ( socialní demokrat)
Fassati (hostinský)
Von Vogelsing (rakouský voják)
V románu Plamen a Vítr se Karel Nový vrací na rodné Benešovsko do Raňkova a na příbězích svých rodáků zachycuje vývoj české společnosti v 2 polovině 19. století.Život obyčejného člověka a jeho sociální problémy. Autor zde ukazuje jak se utvářelo a ubíralo národní a sociální podvědomí, s nímž český člověk vstupoval do období 1. světové války a vznik samostatného státu.
Po 30 ti letech přepracoval svůj první román Městečko Raňkov a po 4 letech práce dokončil nový román Plamen a vítr.
PLAMEN hořící v lidských srdcích jako touha po šťastné budoucnosti
VITR divoký živel , jsou plameny neustále rozdmýchávány
Tato kniha je psaná , jako by jste četli v kronice . Příběhy obyčejných lidí , bída, láska, ale i smrt. Příběh lidí , které jakoby pozoroval autor celých 20 let. V knize je spousta básní a písní. Odkazů k spisovatelům, básníkům té doby. Mladí je doslova hltali a opisovali jejich verše , které se naučili a zejména chlapci je používali před děvčaty. Nejvíce K.H. Máchu, Fráňu Šrámka,Vrchlický.
Na začátku i na konci vyprávění přijíždí do města cirkus. Na začátku i na konci se mihne rakouský důstojník jenž signalizuje tragické údery osudu.
Tento rakouský voják von Vogelsing začíná příběh. Vracel se v opilosti do kasáren a uslyšel ho Chlum ze své pekárny, vyšel tedy ven zjistit co se děje a von Vogelsing v domění , že ho chce pekař napadnout propíchl Chluma šavlí do břicha. Josef Chlum těžké zranění přežil , ale dlouho z toho stonal. Vzpomínal přitom , jak se seznámil s Marií při roznášení letáků. Byl mladý , pekařský učeň socialního smýšlení. Vzpomínal jak se s Marií oženil a celých 7 let čekali až spolu budou moci bydlet.Zařídili se až v Raňkově , kde si najmuli pekárnu s domkem z pekařského učně se stal mistr Chlum. Měl několik pomocníků , zejména zedníka Češpiva, který mu spravoval pece. Své řemeslo vykonával dobře, jen ho pozvolna začala ničit konkurence.a kvůli ní a zranění které utržil od rakouského vojáka přišel o velkého odběratele v podobě kasáren. Narodil se jim syn Petr. Chlum, Češpivo a další obyvatelé se scházívali v hospodě u Fassatiho. Tam probírali problémi svý i jiných. Vedli debaty o bídě, nebo hráli karty.
Chlum a jeho pekárna na tom byly čím dál tím hůř. Lidé si bravali hodně na dluh, někteří, ti chudší vůbec nevraceli. Ke všemu hodně zdražili suroviny. Došlo to tak daleko , že musel ač nerad propustit své pomocníky.To ale nestačilo a tak začal brát suroviny na dluh od Pucherného. Ten hrával rád karty, někdy výhrál , ale tak často to zase nebylo. Tak se stalo , že oslovil Chluma ať mu vrátí dluh 600 korun plus 200 korun jako úrok.Ten tolik peněz neměl, tak si je vypůjčil od příbuzných.
Vracel mu ty peníze ve spěchu , že si na ně nenechal potvrdit stvrzenku. Pucherný nedlouho potom zemřel a o pohřbu se Pucherná dožadovala vrácení peněz. Nemohl nijak dokázat, že už peníze vrátil, tak došlo na soud , který prohrál.Majetek mu vzali , tak na nějaký čas se studem odešel z Raňkova. Když se s rodinou vrátil , začal pracovat v pekárně už ne jako mistr , ale jako dělník. Byl nemocný a často ho bolela jrána co měl na břiše od šavle. Petr už chodil do školy , když jeho otec Josef Chlum zemřel. Petr psal rád básně a začali ho zajmat dívky. Jednu svoji báseň jedné věnoval. Vodíval je k Želetince a vyprávěl o Karlu Hynku Máchovi (viz z knihy) Vrchní rada Václav Mach se narodil v krejčovské rodině, přátelil se s mnoha spolužáky , nejbližším se mu stal Karel Hynek Mácha. Chodil k nim do rodiny na dobytčí trh, byl u nich jako doma. V roce 1832 objevil se v rodném městě s Hynkem na posvícení. Studenti pořádali český bál a před ním se hrálo divadlo, Štepánkovu veselohru Čech a Němec, žili v rozechvění , jak to dopadne, po městě bylo plno řečí, němčící honorace vtipkovala, hlavně zámecké úřednictvo. Studenti čekali na bohoslovce Wiesnera, který měl napsat vlastenecký prolog. Nemohl však na zkoušky přijít a prolog napsat. A v tom přišel Mach s Karlem Hynkem Máchou, s pražským hercem a básníkem Máchou, spadl jim jako anděl z nebe. Většina studentů ho znala z Prahy, z univerzity, ba i přímo z Kajetánského divadla jako herce, a obdivovali se jeho básním, zveřejněným ve Večerním vyražení. Velký štíhlí , tmavovlasý s vysokým hrdým čelem, s blesky v očích , veliká naděje české slávy. Napíše jim prolog? Karel Hynek Mácha se usmál svým zvláštním úsměvem a přikývnul.Napíše a rád. A krom toho vystoupí v úloze studenta Javorníka místo Zacha , který měl trému. Hynek tu úlohu hrál v Kajetánském divadle , dobře ji ovládá. Hrálo se ve prospěch české veřejné knihovny. A v tomto divadle a o tomto plesu tetinka chtěla slyšet znovu z úst účastníka a přála si , aby to slyšela i Klárinka a pamatovala si to. Slavný pěvec Máje hrál tu divadlo a na bále tančil také s její babičkou. Ta čest. Nejen s babiččinou přítelkyní Márinkou Štíchovic, do níž se na první pohled zamiloval zrovna jako ona do něho. Veliká láska, veliká a nešťastná láska. Betty Korálková měla sebrané spisy K.H. Máchy. Jsou tak smutné ty jeho básně. Stará poslice Vytejčková , maminka tuhleté , vyprávěla jak Márinka plakávala , jak utíkala z myslivny a jak ji hledali po lesích. A vídali ji stávat za Želetínkou dole nad Plíhalovým splavem, báli se , že si vezme život! Mnoho asi k tomu nechybělo . Ztrácela prý se , celé noci bývala pryč.
Petr stejně jako jeho otec byl sociálního zaměření. Nebyl to sociální demokrat jako Roudný, jež se v tomhle pohledu hodně angažoval. Pujčoval lidem knihy a hlavně Petr si rád chodil popovídat a knihu vypůjčit. Také chtěl mít lepší svět, proč dřít na pány. Petr již vyštudovaný, nevěděl jestli ma studovat dál , nebo jak mu radili jit na práva. Psal, toulal se s kamarády , chodíval po hospodách a stejně jako jeho otec, snad ale s větší zarputilostí mluvil o novém životě. Začal pracovat jako dělník, než se rozhodne co dál. Pracoval na opravě rybníka , který se provalil při povodních . Chtěl a nestyděl se za to, že on studovaný bude pracovat s bratry, jak si říkali. Vté době měl už vážnou známost s Evou Holinovou. Seznámili se v čítárně. Upoutala ho naráz broskvovou pletí a prameny černých vlasů hrnoucích se jí po zádech. Měla dar ironie , který Petra okouzloval zrovna tak jako žár jejích očí. Myslel na ní i ve chvíli, kdy dělníci odpalovali skálu a Petr byl těžce zraněn odvezen do nemocnice. Byl na tom velmi špatně , chodili za ním přátelé, maminka i Eva. Jenom ji k němu pustili než se probral.
Velkou událostí bylo, když někdo v Raňkově zemřel a zejména když byl zavražděn jako Larin. Ten procestoval svět a vratil se jako boháč.Nechal si postavit dům na kterém pracovali i starý zedník Češpivo se svým nepovedeným a ne moc chytrým synem Svatomírem. Ten se jednou otci přiznal , že Larina zabyl on a vzal mu 10 000 korun. Češpivo se polekal . bál se té ostudy , on poctivý zedník , co si lidé o něm pomyslí. Vzal proto peníze a spolu se Svatomírem je zazdili v hrobce na které pracovali. Češpivo byl z toho stále špatný až se oběsil. Mladý si peníze z hrobky vyndal ,ale s tolika penězi byl lehce odhalen.
Když zastřelili v Sarajevu Františka Josefa s ženou Žofií, tak celý Raňkov opět ožil. Ale už nějak jinak, ve strachu z války co bude . Roudny zhrzen , že nestihl již žádnou větší stávku, nebo jen něco udělat, jen aby odvrátili svým činem nevyhnutelné. Všechny naděje a plány jsou pryč. Co bude? Do města se vratil po 20-ti letech důstojník von Vogelsing. Právě ten , co poranil šavlí Josefa Chluma. Byla vyhlášená mobilizace.Sousedé odchází na frontu. Petr ne , pro zraněni nebyl odveden.
(viz kniha) Eva s Petrem utíkali často z města, proměněného v kasárna a ve vojenský tábor, ven do polí , v nichž s úrodou zápasili starci a děti, ale především ženy. Pokaždé když muži na pokyn císařú a králů odešli se bít za jejich loupeživé zájmy, krvácet a padat., byly to ženy , které vždy znovu nastupovaly na jejich opuštěná místa a s nesmírným úsilím zachraňovali rodiny a domovy. Mladí milenci eva s Petrem po úzkostech a zoufáních se všemi , se všemi čestnými a statečnými lidmi znova vždy zas uvěřili v život. A kdo věří v život , věří v lásku. Věřili v lásku , kterou byla naplněna jejich srdce. A kdo věří v lásku, ví ,že jen ona vysvobodí svět ze všech běd, že spasí a navěky uchová lidský rod.
Hodnocení: (hodnotilo 1 čtenář)
Ohodnoť tento referát:
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Nastavení soukromí | Zásady zpracování cookies
© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Nastavení soukromí | Zásady zpracování cookies
© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz