Džínový svět

Referát: Radek John - Džínový svět

Informace o autorovi: (*1954)
Český publicista, spisovatel, moderátor a scénárista. Vystudoval dramaturgii na FAMU, v letech 1980 - 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, v 80. letech pracoval jako scénárista ve filmových studiích Barrandov. Je autorem scénářů např. filmů Sněženky a machři a Tankový prapor. Známý se stal zejména díky publicistickému pořadu Na vlastní oči, kde byl šéfredaktorem i moderátorem. V této pozici v roce 2009 končí.
Kniha Džínový svět je jeho prvním literárním počinem (1980), nejvíce se však proslavil románem Memento (1986), kde realisticky popsal narkomanské prostředí v Čechách v 80. letech. Další jeho publikace jsou např. Bony a klid (román z prostředí "veksláků") nebo kniha reportáží Jak jsem viděl Ameriku.

Džínový svět - informace o románu:
Generační román psaný formou deníku teenagera Petra Bláhy, který vyrůstá v Praze v období normalizace. Vzhledem k tomu, že se autor vyhnul kritice komunistického systému, mohla kniha vyjít a stala se mezi mladými lidmi populární. Román popisuje dospívání mladého člověka, který se snaží začlenit do společnosti a zároveň se jí nenechat zkazit, zachovat si své morální hodnoty a žít čistě. Román není psán chronologicky, nýbrž retrospektivně, Petr vzpomíná na různá období ze svého života a hodnotí je z pohledu 17ti letého mladíka. Popisuje svůj složitý vývoj zejména ve vztazích k dívkám, ale také k rodičům, vrstevníkům a učitelům. V průběhu celého románu polemizuje nad světem a problémy mládí, tyto myšlenky se Radku Johnovi podařily (s ohlédnutím na věk a situaci hlavního hrdiny) velmi věrně zachytit a tvoří podstatnou složku románu.

Hlavní postavy:

Petr Bláha - teenager, snažící se být čestným, dobrým a poctivým člověkem, ale svět kolem něj ho neustále utvrzuje, že s těmito vlastnostmi v životě neobstojí. Jeho názory působí poněkud naivně. Je chytrý, přátelský a mezi vrstevníky oblíbený, přesto v hloubi duše jiný, povahově vyčleněný, velmi citlivý. Snaží se najít alternativu k nekulturnímu světu hospod, kterému holdují jeho gymnaziální spolužáci, proto například začne hrát divadlo. Neustále k sobě hledá dokonalou partnerku, do každé své slečny se oddaně zamiluje, ale nakonec se v ní zklame. Přes své přesvědčení a dobré úmysly získá u dívek špatnou pověst, což jej velice trápí. Píše si deník, skrze nějž vzpomíná na důležité události svého života. Rád se toulá Prahou a je beznadějný romantik.

Pavel - Petrův nejlepší kamarád, větší rebel a extrovert než Petr, dodává Petrovi odvahu a sebevědomí. Chodili spolu do třídy na základní škole i na gymnáziu. Znají se od dětství a hodně toho spolu prožili, navzájem se doplňují. Také se spolu několikrát dostali do maléru, což jejich přátelství jen utvrdilo. Ač byli jako malí velmi soudržní, v momentě, kdy se začali zajímat o dívky, se z nich stali soupeři. Oba chtěli mít tu nejlepší a nejobdivovanější dívku pro sebe, několikrát o ně bojovali, v určitém smyslu to byla pro ně otázka prestiže. Přesto se vždy dokázali usmířit a zůstat přátelé.

Michaela - Petrova láska, pro krásu všemi obdivovaná už v páté třídě
Lenka - další Petrova láska, v 16ti letech, z gymnázia - " Nejzvláštnější je Lenka - neklasicky, ale o to působivěji krásná. Tichá voda se všemi břehy dávno podemletými." (str. 118)
Petřička - krátká kapitola v Petrově životě, starší dívka, která má Petra zasvětit do tajů sexu, ale Pavel k ní nic necítí
Mocninka - Petrova třídní profesorka na gymnáziu, hodná, toleratní, chápavá, citlivá
Monika - "vyhlášená celoškolní bohémka" (str. 205), dcera známého herce, jiná než ostatní, intelektuálka, své problémy a pravé city nedává najevo
Veronika - Pavlova poslední láska, jak on říká, ta skutečná

Děj:

Román začíná příjezdem Petra na chmel s jeho novou třídou v prvním ročníku na gymnáziu. Petr si slibuje, že začne nový, lepší život, zároveň v nitru bojuje s nešvary společnosti kolem něj, jako jsou přetvářka, nedůvěra, boj o prestiž. Popisuje svou lásku k Daně, se kterou se na chmelu seznámil.
Poté se ve vzpomínkách vrací do třetí třídy, kdy se mu přihodil první vážný průšvih ve škole. Jistý spolužák Erdéli mu půjčil v jídelně lžíci, kterou předtím ukradl starší dívce, a poté zapře, že ji Petrovi půjčil - ten je rázem posunut do pozice zloděje. Petr cítí křivdu a zklamání, zejména proto, že Erdélimu jakožto třídnímu otloukánkovi předtím pomohl před zmlácením. Nachází ale silnou oporu u Pavla, který se nebojí říct pravdu o Erdélim nahlas, Pert proto začne věřit v sílu opravdového přátelství.
Ukázka str. 36: "Chci toho od lidí moc nebo jsem sobec? Zbyde mi jen strašlivá touha po opravdovém kamarádovi - stačil by jedinej, ale pořádnej.
A možná nebude nikdy nikdo, za koho bych mohl dát ruku do ohně. Třeba to v životě ani nejde. Zbejvám jen já sám. Tak aspoň já musim bejt takovej, abych tu ruku do ohně moh dát sám za sebe . (Když ji tam nikdo nechce strčit za mě...)"

Další vzpomínky se týkají páté třídy a slečny Michaely, o kterou se celá třída hádá.
Ukázka str. 47: "Je to zvláštní, jak se vždycky kolem holky vytvoří taková atmosféra a najednou je u ní smečka obdivovatelů. - To láká další obdivovatele, protože získat přízeň oběti znamená bejt víc než celá smečka. Láska je strašně prestižní záležitost. Kdyby se část smečky přesunula k jiné holce, zbytek je tam za chvíli a nejšťastnější zamilovaný, který měl přízeň bývalé obdivované, když vidí, že už tu jeho nikdo neobléhá, se náramně rychle odmiluje a přeběhne, kde je tlačenice.
Je to vlastně směšný. Opravdu by mě potěšilo, kdybych už měl sílu se těch štvanic nezúčastňovat."

Pavel také kritizuje nesmyslnou zábavu svých spolužáků a nedostatek kulturního vyžití:
Ukázka str. 73: "Opět hospoda. Jenže kam jinam jít? Kam vůbec v Praze chodit?
Nechat se ohlušovat rádobyvtipnými kecy diskžokejů, pronášenými hlavně vesele a optimisticky - pokaždé stejně, jen se co nejvíc blížit tónu odposlouchanému kdysi na rádiu Luxembourg, pár dovezených desek, všechny knoflíky hlasitosti vytočené naplno, nikotinová mlha, holky šílí - svíjím se, tedy jsem..."

Další Petrova láska je Lenka - dívka, která jej ráda nechává v nejistotě, která sama neví, co chce, ale Petr jí chce učinit šťastnou. Po krátkém chození spolu se několikrát na Petra vykašle a nepřijde na rande, což Petr velmi těžce nese.
Následkem svého zklamání poté, co domluví s Lenkou výlet na parníku po Vltavě a ona nepřijde, se rozhoduje zavolat na inzerát, který náhodně našel v telefonní budce. Inzerát se týká založení avantgardní divadelní skupiny. Dovolá se jistému Majklovi, amatérskému literátovi se zálibou ve filozofii, který vezme Petra na tah malostranskými hospodami, kde vysedávají s různými pseudointelektuály. Petr pozoruje tuto společnost s nadhledem. Seznámí se ovšem také s Petřičkou, 19ti letou dívkou, která jej po několik dní uhání a slibuje mu sex.
Ukázka str. 171: "Už jenom pět dní. Co jestli si za pět dní dokonale zvyknu? Každým dnem zvědavější. A slabší. Možná se jí za těch pět dní prostě nebudu bránit.
Zaplatím pak jenom znechucením? Pocitem vlastní ubohosti, ze kterého už se nikdy nevzpamatuju?"
Celá záležitost s Petřičkou končí fiaskem, když se Petr odváží říct Petřičce, že s ní nic mít nechce, a ona se na něj oboří, že o něj taky neměla zájem a vše dělala kvůli Majklovi. O něm se Petr dozvídá, že mnohem víc, než avantgardním umělcem, je obchodníkem s bony.

Důležitá událost v Petrově životě je také odchod Mocninky z gymnázia. Ta pro něj byla oporou a důkazem, že i v prohnilém světě dospělých se najde jedna laskavá a chápající duše. Na začátku druhého ročníku se jemu i Pavlovi povedl další průšvih - nakoukli do dámských sprch a zahlédli zde právě Mocninku a ještě další profesorku z gymnázia. Ty si jich ale všimly a způsobily poprask. Celá aféra sice oboum klukům zvýšila prestiž mezi spolužáky, Pavla ale mrzelo, že podkopal základy důvěry své třídní. Později na ní oceňoval právě to, že mu tento a další méně závažné prohřešky dokázala odpustit.

Díky aféře ve sprchách se Petr i Pavel stali známými po celé škole. Dokonce o ně projevila zájem "prestižní" dívka Monika a pozvala je na mejdan na Zámecké schody. Zde se Petr opět zamiluje, Pavel ovšem taky, oba dva se o Moniku ucházejí, ta si nakonec vybírá Petra.
Petr bere Moniku na výlet do přírody, na stejné místo, kde už byl s Lenkou i Petřičkou.
Ukázka str. 217: "Opalujeme se zbytky letního slunce. Monika docela přirozeně najednou jen v ohrnutých džínách. Nahá a krásná. Tak přirozeně, až mě to zaskakuje a odzbrojuje. Zůstanu bez pohybu, abych ji nepoplašil. Jak se k tomu údolíčku hodí. Tak, že se udivený sám sebou opravdu ničeho neodvážím. Tolik krásy - nikdy bych si nedovolil ji pokazit. A ona odmítavá ke všemu obdivu, který jí chci šeptat. Dala si jen prst na ústa. A tak mlčíme."

Petr Monice vyčítá, že se sice pohybuje v intelektuálních kruzích, ale že neumí nic než kritizovat díla ostatních a není schopná nic sama vytvořit. Je pasivní a spoléhá na budoucí pomoc a zajištěný život díky svému slavnému otci. Kvůli tomu se často hádají, Monika má navíc i s otcem - cholerikem a hercem ve špatné situaci - doma problémy, Petr se jí přesto snaží chránit a podporovat jí. Když se spolu poprvé vyspí, Petr se v dobré víře pochlubí svým kamarádům, ti se ale postarají o skandál. Monika se na Pavla naštve a jejich vztah skončí.

Pavel mezitím začne hrát v ochotnickém souboru, což ho zaměstnává a dává mu aspoň malý smysl do života. Zde se také blíže seznámí s Pavlovou slečnou Veronikou a opět se zamiluje. Pavel si ovšem svou dívku brání zuby nehty. Petr se s Veronikou tajně schází v zapadlé vinárně, kde Veronika sděluje Pavlovi novinu - odjíždí s rodiči na rok na Kubu.
Ukázka str. 356: "Všechno se mění. Najednou ji držím za obě tenounká zápěstí. A jako bych ji chtěl před něčím uchránit. Představa, že tu najednou nebude, svíravý pocit - co když se ztratíme jeden druhému - přece nás poutá tak málo. Třeba jsme se právě minuli? Teprve teď, když ji nebudu moci kdykoliv vidět, chápu, co pro mě znamená."
Přesto, že ani jeden z nich nechce ublížit Pavlovi, se Veronika rozhoduje oznámit mu, že si místo něj vybrala Petra. Takto mohou oni dva strávit posledních pět dní stále spolu. Petr je šťastný a oba si slibují, že si budou rok věrní. Veronika odlétá a Petr s Pavlem se usmiřují.

Jazyk románu:
Autor kvůli autentičnosti používá hovorový jazyk teenagerů. "Dohod jsem se s Pavlem, že příště mě vezme s sebou. Jenže v pondělí jsem měl anglinu, v úterý fotografickej kroužek. Tak jsem moh až ve středu. V úterý večer přišli k Pavlovi esenbáci." (str. 260)
Vyjadřuje se krátkými, jednoduchými větami, až reportážním stylem. Pro popis často používá jednočlenné věty, text tak působí poněkud trhaně. "Sám uprostřed silnice. Měsíc a jiskřivý sníh. Temná silueta na bílém pozadí. Střelecký terč. Jenže strašlivě zranitelný. A zraňovaný. Zacouvat tak zpátky, zmizet v bezproblémovém teplíčku party. Uprostřed veselí. Rozplynout se v potahování cigaret." (str. 307)
Myšlenky Petra zachycuje autor podobně. "Ale můžu já někomu něco vytýkat? Já snad něco jiného než ´nějakou dobu´? I když ne záměrně. A plánovaně. Lítáme v tom všichni. Každý po svém." (str.276)

Čas a prostor románu:
Období normalizace v Československu, Petr tráví čas zejména v Praze, dvakrát jede se školou do přírody na chmel, několikrát na kratší výlety po okolí.

Informace o vydání:
Nakladatelství Československý spisovatel v Praze, rok vydání 1990, vydání třetí, 401 stran.

Vlastní názor:
Autorovi se podařilo zajímavě zachytit vývoj jednoho mladého člověka z Prahy, bez toho, že by zohlednil tvrdé podmínky doby normalizace. Petrovy problémy jsou obecné a podle mě víceméně aplikovatelné na každou moderní generaci teenagerů. Pravdou je, že po 400 stránkách čtení o problémech zejména s opačným pohlavím mě kniha stihla poněkud unavit...