Poslední máj

V obecném povědomí je Milan Kundera znám jako spisovatel, který kritizoval komunistický režim. Avšak před napsáním protitotalitních románů jako Žert, Život je jinde nebo Nesnesitelná lehkost bytí, byl Kundera prokomunistickým spisovatelem. Svědčí o tom jeho báseň Poslední máj, kterou napsal v roce 1954.

Poslední máj je delší báseň, rozdělená na 11 částí. Celkem čítá přesně 540 veršů.

Báseň vypravuje, jak člen nacistického gestapa Böhm vyvádí zatčeného komunistického novináře Julia Fučíka na chvíli ven z Pankrácké věznice. Předpokládá, že by Fučík při pobytu na čerstvém vzduchu a při pohledu na jarní přírodu mohl projevit snahu zachránit si život a vyzradit gestapu důležité informace.

Böhm Fučíka přemlouvá, ale Fučík nesmlouvavě odmítá. Odpoví Böhmovi:

"Nezradí nikdy komunisté,
aby si život zachránili.
Nezradí ty, pro které žili.
Vždyť bez nich život zachráněný
by se jim pod rukama změnil
jen v živoření, prázdné mření
vřečiště, v ktrém řeky není.
(...)"

Poté náhle Böhma napadne, že ideály prosazované nacisty nejsou správné a že on sám páchá zlo. Ve skrytu pocítí k Fučíkovi obdiv, ale nic na sobě nedá znát a beze slova odvede Fučíka zpátky do vězení.

Báseň je zpodobněním střetu komunistických a fašistických ideálů. Autor básně se zastává ideálů komunistických a zavrhuje fašismus.
Ačkoli jsou již pro dneštní společnost ideály komunismu minulostí, báseň nás i dnes může oslovit svými zdařilými verši, mistrným barvitým jazykem a vyjádřením odporu k nacistické nadvládě za druhé světové války.