Rozrušená země

Rozrušená země je poměrně rozsáhlý román (ve formátu, ve kterém jsem ho já četl, má 500 stran) od významného ruského spisovatele Šolochova, který je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Román je rozdělen do dvou dílů a oba díly dále na kapitoly, první díl na 40, druhý díl na 29 kapitol.

Děj knihy se odehrává na počátku třicátých let dnes již minulého století v obci Hromoluhy v donské oblasti. Celý příběh se točí kolem zakládání a organizace kolchozu (zemědělského družstva) a dějovost není úplně dominantní. Jedná se spíše o líčení prostředí ruského venkova, života zemědělců a statkářů a jejich postoj k hospodářským a politickým změnám. V románu vystupuje poměrně mnoho postav, o některých se zmíním později. Celková atmosféra je místy vážná, místy odlehčená.

Hlavní dějová linie spočívá v tom, že komunisté a organizátoři kolchozu Nagulnov a Davydov neúnavně bojují s problémy, které v kolchoze nastávají a přesvědčují vesničany, aby pracovali co nejusilovněji. Přitom postupně odhalují rozsáhlé protikomunistické povstání, které má své agenty rozmístěné na více místech SSSR, mimo jiné i v Hromoluzích. Zde se ho účastní například statkáři Ostrovnov nebo Polovcev. Nagulnov a Davydov se spolu s dalším komunistou Razmjotnovem ozbrojeni vypraví k Ostrovnovu domu, kde se kontrarevolucionáři skrývají. Polovcev s kamarády však po komunistech vrhají granát a střílí z kulometu. Davydov i Nagulnov při potyčce zemřeli, povstání však bylo potlačeno, zajatí povstalci vyzradili ostatní a postupně byli všichni antikomunisté zatčeni a zastřeleni nebo uvězněni.

Román celkově vyznívá ve prospěch komunistických myšlenek a kolchozního hospodářství. Není to však jen bezduché nadšení, autor poukazuje i na chyby a problémy kolchozu.Komunisté Nagulnov a Davydov jsou líčeni jako hrdinové, povstalci zase jako lidé morálně zkažení (někteří z nich neváhají kvůli tomuto podniku zabít své příbuzné nebo přátele). Tento obraz je dle mého názoru zidealizovaný, ale to už je záležitost pro zájemce o historii, ne pro zájemce o literaturu.

Postav, jak už jsem pravil, je tu mnoho a uvedu tedy jen nejdůležitější a nejcharakterističtější.

Makar Nagulnov - komunista, je velmi zapálen pro myšlenku kolektivizace zemědělství. Jedná tvrdě, neústupně a je spíše uzavřený.

Semjon Davydov - komunista, předseda kolchozu, na rozdíl od Nagulnova je vyrovnaný, umírněný a snaží se řešit rozpory v kolchoze dohodou a domluvou, nikoli silou.

Zpodobnění dvojice přátel, z nichž jeden je tvrdý a nekompromisní a druhý mírný, schopen nalézt kompromis, najdeme v literatuře více. Já znám například dvojici Cimourdain a Gauvain od V. Huga (román Devadesát tři) nebo dvojici Alcest a Filint od Molièra (hra Misantrop).

Další postavy:

děda Štička - komická postava, stařík, který je jednak naivní a jednak dosti výřečný, čímž společnost někdy dobře baví, někdy zase jde ostatním na nervy.

Luška - kolchozní pracovnice, která pracuje jen z nutnosti a více myslí na zábavu. Je velmi krásná, neustále navazuje poměry s novými muži, vystřídá i Nagulnova a Davydova. Nechtěně tak způsobí i dost vážné konflikty.

Varka - kolchozní pracovnice, která miluje Davydova a chce s ním uzavřít sňatek.

Razmjotnov - komunista oddaný své práci, přežil závěrečný souboj, v němž jeho druzi zemřeli. Zprvu ho jeho přátelé kritizovali za soucítění s bohatými sedláky, kteří měli být připraveni o majetek.

Ostrovnov - vylíčen jako jedna z nejzápornějších poostav, pracuje v kolchoze, ale snaží se ho přitom rozvracet a organizuje protikomunistické povstání.

Polovcev - Ostrovnovův přítel, také antikomunistický odbojář.