Příběhy českých knížat a králů

Příběhy zachycují období od Slavníkovců až po období Karla IV v Čechách a na Moravě. Je popsáno 9 příběhy dle historických pramenů.
První popisuje příběh knížete Slavníka Boleslava, který s manželkou Střezislavou měl sedm dětí. Nejmladší z nich Vojtěch těžce onemocněl a otec se modlil k Bohu, aby ho uzdravil. Když se Vojtěch uzdravil, zasvětil jeho život Bohu. Studoval 9 let v Magdeburgu na kněze. S bratrem Radimem odešel do Říma do kláštera a stal se Biskupem.
V roce 995 oddíly Přemyslovců v čele se synem Boleslava II. a Slavníkovci v čele se Soběslavem, se společně vydaly na pomoc římskému císaři. Nakonec ale Soběslav zradil a napadl Libice, kde žili jeho bratři s rodinami a všechny je nechal zabít.
Vojtěch, který stále šířil Křesťanství, byl pohanskými kmeny umučen.
Příběh o knížeti Oldřichu a Boženě, je příběhem o lásce knížete k prosté vesnické ženě, kterou si vezme za ženu a mají spolu syna Břetislava, který si vzal za ženu Jitku. Po smrti otce Oldřicha se Břetislav stal českým knížetem.
Příběh o králi Vladislavu I. a statečných rytířích se odehrává na jaře roku ll58, kdy se Vladislav I. se svým vojskem spojil s armádou římského císaře Fridricha Barbarossy a postupovali společně proti italskému Milánu, které odepřelo poslušnost
římskému císaři. Zastavil je zničený most přes řeku. Statečný Odolen a Bernard, našli cestu přes řeku a císař jim na památku věnoval erbovní znamení. Odolen dostal modrý štít s bílým pruhem a Bernard štít s rybou v modrém poli. Nakonec se Milán vzdal 8. září ll58 a Barbarossa přijal jejich slib věrnosti římské říši. Nakonec korunoval českého krále Vladislava I. zlatou korunou a podle legendy také novým erbem s dvouocasým
stříbrným lvem v červeném poli.
Příběh o Anežce České, která je dcerou Přemysla Otakara I. je celý zasvěcen Bohu. Přesto, že jí otec zasnoubil s mladým Jindřichem, římským králem, toto se nestalo. Po smrti otce se vlády ujal syn Václav I., který nechal Anežku, aby se rozhodla sama co chce dělat. Ona šla do kláštera v červnu roku l234.
Když syn jejího bratra Přemysl se postavil proti otci králi Václavovi I., tak Anežka opustila klášter a donutila je ke smíru.
Příběh o Železném a Zlatém králi Přesmyslu Otakaru II. Byl nejlepším rytířem, válečníkem i dobrým správcem nejmocnější země Evropy. O jeho bitevní slávě se hodně mluvilo a začalo se mu říkat "Zlatý a Železný král".
Král Václav I. měl dva syny Vladislava a Přemysla. Starší syn Vladislav zemřel. Mladší syn se oženil v l8 letech s padesátiletou Markétou Baabenberskou, aby si zajistil vládu
nad rakouskými zeměmi. Když otec zemřel, ujal se vlády. Později měl s Anežkou z Kuenringu nemanželského syna Mikuláše. Podle církevních zákonů mu nemohl zajistit následnictví.
Nakonec manaželka Markéta odešla do kláštera, protože mu nemohla už porodit dítě. Hledal nevěstu a požádal uherského krále Bélu IV. o dceru. Nakonec se mu zalíbíla více
jeho vnučka Kunhuta a požádal krále o její ruku s kterou měl dvě dcery a syna Václava. Přemysl zatoužil po koruně krále římského, ale korunován byl Rudolf Habsburský. S tím se nemohl smířit a proto se svým vojskem a vojsky spojeneckých armád vytáhl na Moravské pole, kde se střetl s tímto králem. Pomoc mu nabízel Záviš z Falkenštejna, ale Přemysl ho odmítl. V bitvě na Moravském poli Přemysl padl a Rudolf Habsburský ho odvezl do Vídně, kde bylo tělo vystaveno 30 dní, aby se každý mohl, přesvědčit, že český král je mrtev. Mniši
vyňali z těla srdce a uložili je ve vídeňském kostele.