Muži Ve Zbrani

V tomto (již patnáctém) díle známého cyklu se opět setkáváme s Ankh-Morporskou Městskou Stráží (Noční Hlídkou) představovanou kapitánem Elániem, který překonal svou závislost na alkoholu (proto se občas pořádně opije) a odchází z Hlídky, neboť se bude ženit s Lady Sibylou Berankinovou; seržantem Tračníkem, který v knize SEKÁČ tak oddaně strážil Mosazný Most; desátníkem Nóblhóchem, přezdívaném Noby a v neposlední řadě s Karotkou, který, ač je to dvoumetrový mladý muž, se cítí být trpaslíkem.
Na příkaz ankh-morporského Patricije se musí do Městské Stráže přijmout zástupci menšinových ras, a tak se u Hlídky ocitají trpaslík Potroublo, troll Navážka - původně vyhazovač u Bubnu a mladá dívka Angua, která není tím, čím se z počátku zdá být, ale zato se velmi líbí Karotkovi.


Všechno se zdá být až na pár rasových nesnášenlivostí normální, ale žádná idylka nemůže trvat věčně a tak není divu, že obrátíte sotva pár stránek knihy a stane se…
…VRAŽDA!

Vraždy, a navíc takové, ke kterým se nehlásí Cech Vrahů, jsou v Ankh-Morporku zahlceném sebevraždami velice neobvyklé. Hlídka se to snaží vyšetřit, ale místo toho, aby se všechno rychle rozmotalo, z jedné vraždy jsou náhle dvě, což na ději udělá pořádný uzel. A zašmodrchaný k tomu.
Ve městě začínají propukat rasové nepokoje, které nerozežene ani Karotka, navíc Patricij zakazuje dál pátrat, blíží se kapitánova svatba, tajemný vrah udeřil znovu a do toho všeho se plete malinký podvraťák, který sleduje na každém kroku Anguu, která mu docela učarovala, neboť není zástupcem menšinové rasy, protože je žena, ale protože je…

No a tady u těch tří teček by bylo vhodné skončit, protože není dobré prozradit všechno předem. To by si to potom nemusel nikdo přečíst a to by měl, protože tato kniha zaručí pěkných pár hodin (pro někoho i dní, či měsíců) zábavy.

Budete s Hlídkou přemýšlet, kdo je vrah s ručnicí (to jsem zase práskla něco, co jsem neměla!), a zjistíte, že to skutečně není ten, koho jste tipovali někde na začátku. Zvlášť poté, co je ta osoba také nalezena mrtvá…

Jediné, čeho jsem snad při čtení této knihy litovala, byla smrt trpaslíka Potroubla. V té chvíli jsem nazvala autora nechutným druhistou. A poté, co jsem si myslela, že zabili nikoliv Kennyho, ale Anguu, jsem už málem mrskla knihou do kouta za to, co si ten chlap Pratchett dovolil. Jelikož mám ale knihy ráda, neudělala jsem to, a jsem na to hrdá a doufám, že si někde zpětně seženu STRÁŽE! STRÁŽE!
A to by už asi vážně stačilo.