Zámek

V románu Zámek rozvíjí autor absurditu společenských systémů, zejména rozpor s logikou. Prvky expresionismu nejlépe vystihuje přiblížení nepravděpodobných situací, jež jsou prezentovány jako samozřejmosti. Kafka nedodržuje časovou návaznost, nepodléhá logice.

Celý příběh zeměměřiče K. se nese jako sen. K. se pokouší zasáhnout, zařvat o pomoc vůči byrokracii, hlas ho však zrazuje, společnost je vzhledem k jeho snahám dosáhnout svého poslání netaktní, hluchá. K. je drásán společenskými řády; úředníky, kteří zeměměřiče povolali nelze kontaktovat, je nemožné zjistit podrobnosti o práci, ke které byl K. přivolán. Boj proti byrokratickému zřízení je marný. Bezvýchodná, nerozřešitelná situace přibližuje Kafkovu idey, že jedinec nemá moc cokoliv v závadném společenském systému změnit.

Citace str. 254. „Ale i vám už mohlo být nápadné, že úřední organizace nemá mezer. Z této bezmezerovitosti však vyplývá, že každý, kdo má nějaké naléhavé přání nebo z jiných důvodů musí být vyslechnut, obdrží okamžitě, bez průtahů, předvolání, většinou dokonce dříve, než si sám věc srovná v hlavě, ba ještě než se o ní doví.

Pocit bezcennosti člověka a jeho drobnost jsou zajisté způsobeny spisovatelovým životem usměrněným společenskými normami. Román zrcadlí Kafkův vnitřní úzkostlivý svět tvořený ze sledu skeptických halucinací. Vykreslením nejpodrobnějších detailů v nepravděpodobných situacích provokuje autor rozum, zneklidňuje čtenáře, který zvažuje, zda je okolnost vůbec možná.

Na rozdíl od Allana Poe nezneklidňuje Kafku smrt, avšak život řízený nekontrolovatelnou společností, nerozumnými pravidly. V popisu utrpení, které uvádí Kafku k zoufalství, je Poemu značně podobný.

Z díla značně sálá boj o osobní postavení K. ve světě, ba i v životě. Němci, židovi žijícímu v Praze se nedostávalo klidu, celý život pátral po domově. Převtělením se do K. přibližuje Kafka čtenáři prekérní situaci, která pohltila jeho život, zároveň K. je považován za univerzální postavu se všeobecnou platností v řádech Kafkova světa. Autor tak čtenáři přibližuje svou situaci a probouzí v něm otázky, k nimž jsou odpovědi neskonale komplikované.

Kniha projevuje marný boj jednotlivce proti administrativě byrokratického režimu, ve kterém se nedostává jedinci neděje k rozřešení situace. Jakákoliv aktivita vůči zřízení je bezvýsledná, společnost je prorostlá byrokracií. Proto Kafka nabádá k zaměření se na společnost a odstranění počtu chyb, které by vedli k radostnějšímu životu každého.