Chlapec v pruhovaném pyžamu

Nedávno jsem se po dvouměsíční pauze zašla podívat do knihovny. V oddělení knížek pro mládež mne zaujala jedna knížka, jednak svým modrobílým pruhovaným přebalem a chlapcem, který má na hlavě jablko a pravděpodobně asi neví, co na té hlavě má a snaží se na to přijít, což jak jsem později zjistila, symbolizovalo mnoho otázek o kterých mladý hrdina často přemýšlel, také svým zajímavým stylem nadpisu a také podtitulem: Co se za tím plotem vlastně děje? Když jsem si přečetla shrnutí děje, bylo mi jasné, že si tuto knížku půjčím domů.
Hned ten večer, co jsem si jí přinesla domů, jsem se ponořila do děje. Bylo mi líto malého, 8letého chlapce Bruna, který až dosud žil spokojeně v Berlíně. Ale každá pohádka jednou končí a dnem, kdy přišel domů a viděl, že mu služka Marie balí věci, skončila i ta jeho. Po dlouhém přemýšlení se zeptal maminky co se děje, ta mu oznámila, že se všichni stěhují kvůli otcově práci a že pojedou hodně daleko, bez jeho kamarádů a bez prarodičů. Toto sdělení, podle mě, muselo být pro Bruna velmi zničující a navíc, když ani nevěděl, co jeho tatínek vlastně dělá za práci, tím se jeho nervozita ještě stupňovala. Ale přeci jen si šel zabalit, aby Marie nenašla všechny jeho poklady. Ten dům, v Oušicu, který byl cílem jejich cesty, byl pravým opakem domu v Berlíně. Byl menší, na samotě, kolem žádné děti…Brunovi se tam nelíbilo, což se mu ani nedivím, bylo by mi stejně, navíc bez kamarádů, kteří by to tu dokázali zpříjemnit. Toto místo přeci nemohl nazývat domovem. Bruno musel prožívat strašné chvíle svého života, já to vidím tak, že ke svému otci neměl prakticky žádný vztah. Byl to pro něj pán, který bydlel u nich doma a Bruno ho musel nazývat otcem, přestože ho vlastně vůbec neznal. Jen věděl, že je nějakým velitelem, že je důležitý a že pro něj pracují nějací další lidé. Ale co už malý chlapec nevěděl, bylo to, že otec byl ve státních službách, ve službách Adolfa Hitlera. Jednou se Bruno s Gretel koukali z okna a v dáli nějaké postavičky lidí…ale…byli tam jenom chlapci a muži, žádné ženy ani dívky…poté se Bruno podíval směrem dolů a tam byla jejich krásná zahrádka …a o osm metrů od této zahrady se tyčil vysoký, ostnatý plot a v dáli stály budovy natěsnané na sebe. Malý Bruno o tom opět začal přemýšlet, což naprosto chápu, také bych v hlavě, v tu chvíli měla asi tisíc otázek, typu: CO? PROČ? KDO? Gretel byla také pořádně zmatená, ale nenechala to na sobě znát, byla přeci starší sestra. Všude kam se ti dva podívali, byli nějací lidé a u každého hloučku stál voják, který na ty lidi řval. Všichni, co tam byli, tátové, dědečkové, strýcové měli na sobě šedivé pruhované pyžamo a čepici z šedé látky. To se Brunovi moc nezdálo. I přes přísný zákaz rodičů se Bruno jednoho dne vydal směrem k plotu. Při cestě zahlédl tečku, poté z ní byla skvrna, kaňka, z kaňky figurka a z figurky se nakonec vyklubal kluk. Také měl pyžamo. Bruno se s ním seznámil a pak chodil za Šmuelem, malým židovským chlapcem, k plotu každý den. Nevím, moc dobře to asi nebylo…i když dětská zvědavost…rozhodně následky byly strašné. Otec rozhodl, že Gretel, Bruno a matka pojedou zpět do Berlína. Ale to Bruno, teď kvůli Šmuelovi nechtěl. Během posledních dnů se Šmuelovi v koncentračním táboře ztratil otec, dle mého názoru ho zabili. Bruno na Šmuela nechtěl zapomenout a navíc ke všemu byl tak zvědavý, že se dohodli, že Bruno přijde ke Šmuelovi na návštěvu. Šmuel mu také přinese ono pyžamo s pruhy. A budou pátrat po otci, který se „ztratil“. Bruno, syn nacisty se na den stal malým Židem. Převlékl se, své věci nechal ležet u plotu a plot podlezl.
V táboře nebylo nic tak, jak si představoval. Naivní malé dítko, které donedávna ani nevědělo o koncentračních táborech a o řešeních židovské otázky. Nelíbilo se mu tam, ale to by se nelíbilo, myslím si vůbec, ale vůbec nikomu. To, co se tam dělo bylo šílené, pobuřující a k breku. Voják pískl a skupina včetně Šmuela i Bruna musela začít pochodovat. Bruno se potichu zeptal, jestli to bude trvat ještě dlouho a na to mu Šmuel odvětil, že ty kteří, odešli pochodovat, ty už nikdy neviděl. Celá skupina byla nahnána do teplé místnosti, chlapci si začali povídat…ale v jednu chvíli veškerý šum utichl a všichni naráz vykřikli…poté černočerná tma, chaos, Bruno držel ruku kamaráda, kamaráda na život a na smrt…Pak už o Brunovi nikdy nikdo nic neslyšel.
Příběh byl velice silný a poutavý, nemyslím si, že kniha by mohla být půjčována třeba i jedenáctiletým dětem, ale možná by to bylo i dobře, aby věděli, co se v době druhé světové války dělo. To co se v knize dělo, jsem prožívala s hlavním hrdinou Brunem. A ke konci, přiznám se, mi ukápla i ta slzička.