Chrám matky boží v Paříží (Notre Damme)

Hlavní postavy:

Esmeralda: Velice krásná a nadaná cikánka, kterou miloval Phoebus de Châteaupers, který byl kapitánem gardy. Spolu s ním o ni stál Quasimodo a Klaudius Frollo.
Quasimodo: Zvoník v chrámu Matky Boží, byl opuštěn svými rodiči kvůli znetvořenosti, když byl ještě malý. Staral se o něj Klaudius Frollo. Zvoník je kulhavý s jedním okem.
Klaudius Frollo: Arcijáhen katedrály Notre-Dame, intelektuál. Má rozervané srdce, protože neví jestli milovat ženu, nebo Boha.
Pierre Gringoire: Básník, který se ožení s Esmeraldou, aby unikl smrti.
Phoebus de Châteaupers: Je kapitánem Gardy a miluje Esmeraldu. Doma má však snoubenku Fleur de Lys.

Popis děje:

Celý příběh začíná na náměstí Gréve, kde se slaví svátek všech bláznů a umělec Petr Gringoire zde se svými herci předvádí autorskou divadelní hru, která se nepovedla podle představ. Pozornost od hlediště ustoupila směrem k malé cikánce, která se jmenuje Esmeralda. A pozornost si také upoutá volení krále bláznů. Tento titul nechtěně vyhrává Quasimodo, který je již od narození znetvořen hrbem a jedním okem. Lidé ho nosí po městě, ale po příjezdu Klaudia Frolla se zvoník s donucením odebere do chrámu Matky Boží. Petr Gringoire se dostane do problému v hospodě a kdyby ho za muže nepojala Esmeralda, tak zemře.
Quasimodo miluje Arcijáhna, jelikož se o něj stará již od malička a nikdo jiný ho jako odloženého nechtěl. Frollo při pohledu na náměstí spatřil Esmeraldu, do které se zamiloval. I přesto, že on je muž v pokročilém věku a ona mladičká dívka, bezmála sedmnáctiletá. Klaudius Frollo nařídil v noci Quasimodovi, aby ji v noci unesl. Ten tak učiní, ale vše překazí Petr Gringoire, který ji sledoval. Tomu se ji však nepodaří vysvobodit ze zvoníkových rukou. To se ale povede Phoebovi, který Quasimoda dokonce zajme. Esmeralda se samozřejmě do svého vysvoboditele zamiluje.
Zvoník je na dvě hodiny postaven na pranýř a bičován. Lidé se mu smějí, navzdory jeho korunování a házejí po něm ovoce a zeleninu. Smiluje se nad ním pouze napadnutá Esmeralda, která mu poskytne vodu.
Phoebus, který má snoubenku, si domluví rande s malou cikánkou. Jsou však sledováni žárlivým Klaudiem Frollem. Ten Phoeba probodne, když mu započíná vřít krev vášní s Esmeraldou. Z této vraždy je obviněna cikánka, která po mučení přiznává svou vinu. Při odvozu na popraviště vidí Phoeba se svou snoubenkou, toho zachránili. On však nehne ani prstem pro její záchranu. Quasimodo ji zachrání pár okamžiků před jistou smrtí, protože nezapomněl, jak mu pomohla při jeho zesměšňování.
V Notre-Dame se může ukrýt každý zločinec, a tak tady Esmeralda našla úkryt. Tady se sbližuje s Quasimodem a Arcijáhen velice žárlí.
Petr Gringoire zorganizuje útok na chrám, aby zachránil Esmeraldu. Quasimodo jejich útok nevědomky odrazí. Esmeralda je Klaudiem vylákána ven z chrámu. Buď si ho vezme, nebo zemře. Ona zvolila smrt a než dojde pro popravčího, tak ji hodí ke kajícnici, ve které pozná svou matku. Ta svou dceru schová, ale když pro ni přijde Phoebus, tak vykoukne a voják ji i s matkou vytáhne ven. Esmeralda zemře. Quasimodo její poslední boj sleduje. Klaudius propukne v smích a zvoník ho zezadu zabije. Od té doby zvoníka nikdo a nikdy neviděl.
Později byl nalezen, jak objímá jinou kostru a při pohnutí s jeho pozůstatky se rozpadl v prach.





Vlastní hodnocení:

Kniha na mě zapůsobila hodně rozporuplným dojmem. Části, kde byl děj a kde jsem mohl pozorovat osudy hrdinů mě bavili a četl jsem je s radostí. Naopak části, kde se popisovala Paříž, například z ptačí perspektivy mě nudily, a dokonce jsem je četl s mírnou nechutí. Z počátku jsem nechápal různé děje, které se sebe nijak zvláště netýkaly a tudíž jsem byl v rozpoložení jestli číst či nečíst, ale po spojení těchto příběhů jsem přišel na chuť tomuto dílu.
Avšak musím přiznat, že má prázdninová návštěva chrámu Notre-Dame byla o to bohatší, že jsem znal tento příběh, a mé představy pracovaly naplno při procházce po náměstí, kde se odehrávala značná část děje. Pozoroval jsem konkrétní místa a části v okolí chrámu, kde se udály jisté zvraty, nebo byla tato místa pouze zmíněna.
Tato kniha pochází z 19. století a je zde kladen důraz na okázalou formu, která je spíše bohémská a zábava zde nechybí. Paříž je popisována, jako krásné město, kde je mnoho zábavy, ale tresty vysoké a mnohdy zbytečné a bez důvodů.
Příběh je zdařile spletitý, avšak popisu okolí by mohla být přikládána menší váha.