Klapzubova jedenáctka

- Český spisovatel
- Praha 1967
- povídka
- vesnice Dolní Buhvičky

HLAVNÍ POSTAVY
Klapzuba – chudý chalupník, má 11 synů, dobrý otec a trenér
jeho synové – poslouchají svého otce, mají ho rádi, a ani když se stanou slavnými, tak nezpychnou

Tato kniha vypráví o starém Klapzubovi a jeho synech. Táta nevěděl, jak při své chudobě uživit syny, a tak rozhodl, že budou hrát fotbal. Na paloučku u chalupy trénovali den za dnem po tři roky. Otec je naučil brát míč z nohy na nohu, házet aut, střílet v běhu a jiné důležité věci. Koncem třetího roku zajel do Prahy a přivezl tabulku, kterou přibil na vrata. V modrém rámečku bylo napsáno: „S.K. Klapzubova jedenáctka“. Chlapci byli zařazeni do třetí třídy. V Praze vyhráli Klapzubova 39:0 a do druhé poloviny protihráči ani nenastoupili. Brzy se dostali do první třídy. Jezdili i po světě, ale vždycky zvítězili tak, že jejich soupeř nedal ani jeden gól. Setkávali se i s významnými lidmi, jako byl například anglický král. Starý Klapzuba si s ním popovídal a nakonec si spolu na znamení přátelství vyměnili fajfky. Zájem s nimi hrát projevil i princ Waleský, ale protože hráčů bylo už jedenáct, mohl s chlapci jen trénovat.

Když už chtěli skončit s fotbalem, dostali telegram z Austrálie. Stálo v něm, aby přijeli hrát proti australským hráčům. Kluci neváhali a rozjeli se do daleké Austrálie. V první polovině zápasu prohráli Klapzubovi 0:1. V šatnách se ale rozhodli, že musí vyhrát. V druhé polovině hráli velmi svižně, a než se stačili protihráči vzpamatovat, vyhráli hoši 9:1. To bylo radosti.

Při zpáteční cestě domů se loď, na které scestovali, v bouři rozlomila. Ale Klapzubové se zachránili. Ještě na palubě vytáhl jejich otec gumové převleky. Vypadali velmi tlustí. Vnitřek nafoukli vzduchem, a tak plavali na vodě. Po dvaceti hodinách vylezli na ostrově. Byl to ostrov lidožroutů. Naštěstí to brzy zjistili a utekli. Nastoupili do loďky, kterou měl starý Klapzuba vyhlédnutou. Kotvila na druhé straně ostrova. Nakonec dopluli ke břehu, kde je objevili námořníci. Chlapci zde hráli vodní pólo, aby nevyšli ze cviku.

VLASTNÍ HODNOCENÍ
Eduard Bass v této knížce vzdává hold heslu "dosáhnout co nejlepších cílů poctivou prací". Klapzubovi hoši byli velmi stateční. Drželi vždy při sobě a navzájem se nezradili. Cvičili poctivě a pilně, protože chtěli něco dokázat. Nikdy jim nešlo o peníze, ale jen o hru. Vůbec je nenapadlo ptát se otce, kolik vyhráli peněz. I když byli slavní po celém světě, pýcha je nezmohla.