Hadrián z Římsů

Tento český autor se narodil 23.11.1972 v Chlumci nad Cidlinou. Vystudoval akademické gymnázium a filozofii v Praze. Nejprve se stal profesorem v Hradci Královém, kde mj. učil J.K. Tyla, poté na Akademickém gymnáziu v Praze (učil. V. Hálka, J. Nerudu, J. V. Friče, G. Pflegra). Z tohoto gymnázia byl suspendován za to, že jeho žáci (včetně Hálka) vydali nepovolený, česka psaný časopis. Podnikl první cílevědomý pokus o českou historickou prózu. Umírá 15.9.1859 v Praze-
- „Hadrián z Římsů“
- rytířská veselohra o 4 dějstvích, vychází 1817
Kniha: Nakladatelství Odeon, Praha 1966
Postavy: Rytíř Světislav, pán na Čelakově
Jenoféna, jeho svobodná sestra
Ruměna, jeho dcera (18let)
Želmír, Ruměnin nápadník
Soběbor, Přítel Želmíra
Srpoš, žoldnéř vydávající se za Hadriána
Hadrián z Římsů, syn Světislavova přítele (32let)

Místem děje Klicperovy frašky je hrad Čelakov (kdesi v Krkonoších) a jeho nejblížší okolí roku 1329.
Ústředním tématem je láska Ruměny, dcery rytíře Světislava, a Želmíra, vydávajícího se za prostého jinocha. Otec má ovšem jiné představy: chce svoji jedinou dceru provdat za syna svého válečného přítele Kiliána Blyskota z Římsů, Hadriána, který je ovšem asi o 14 starší a je na tom zdravotně špatně. Ruměna s takovým sňatkem pochopitelně nesouhlasí a stojí si za svou láskou k Želmírovi.
Želmírův přítel Soběbor jednoho dne nocuje ve stejné krčmě jako pravý Hadrián z Římsů, který se chystá na Čelakov, aby mohl být zasnouben s Ruměnou. Soběbor ví o lásce Ruměny a Želmíra a tak mu potají vezme doprovázející listinu a vymění za jinou, kterou sám stejným písmem napsal, ale změnil text. U Čelakova nachází žoldnéře Srpoše, který je podle doprovázející listiny podobný Hadriánovi (ale ve skutečnosti mnohem hezčí). Za slib malé chaloupky Srpoš přistupuje na hru, i když ví jen to, že má hrát jakéhosi Hadriána z Římsů a o víc se nemá starat.
Želmír sám zatím do děje moc nezasahuje, pouze se schází s Ruměnou, protože nemá dost odvahy na to, aby oslovil jejího otce. Ve skutečnosti je synem Světislavova nepřítele, který ale zemřel.
Světislav uvítá na hradě Srpoše i Soběbora a vše se zdá být v pořádku, dokud se neobjevuje další Hadrián (ve skutečnosti ten pravý), kterému Světislav nevěří a nechá ho uvrhnout do žaláře, kde ho navštěvuje Jenoféna, která falešníkům neuvěřila a nechává Hadriána tajně ubytovat v pohodlnější části hradu.
Jeho zbrojnoš Jehoň zůstává v žaláři, kde se jemu a Světislavovo zbrojnoši, který mu přinesl jídlo, zjevuje Duch Hadriánova předka, který Hadriána varuje před svatbou s Ruměnou – jedná se však o převlečeného Soběbora. Jenoféna přesvědčuje Světislava, že pravý Hadrián je ve vězení a Srpošovi řeknou, že je jejich tajemství odhaleno. Ten netuší, že ho takto je zkouší a tak vyzrazuje vše ostatní. Soběbor aby zachránil situaci říká, že on sám je Hadrián a že chtěl vědět, jestli by se do něj zamilovala bez toho, aniž by věděla, kdo je.
Světislav, který se vráil z lovu, vypráví, jak ho neznámý jinoch zachránil před silným zvířetem a že si ho přeje najít. V tu dobu je Želmír, který se rozhodl vše povědět, schovaný a rytíře slyší. Když se prozradí, Světislav je rád, že ho našel, vzápětí je zděšen tím, že je to syn jeho něpřítele, ale nakonec svoluje sňatku s Ruměnou.
Pravý Hadrián vychází ze své skrýše, žádá o sňatek s Jenofénou, která by se o něj bude starat, Srpoš se stává žoldnéřem na Čelakově. V Hadriánovi vychází Klicpera z commedie dell´arte, kde zanechává její 3 hlavní postavy: harlekýna (Soběbor, který dává ději spád), pierota (Želmír) a kolombínu (Ruměna). Dílo je satirou na rytířský svět, kdy člověk není rytířem podle svého chování, ale podle papírů – sám Světislav se v jedné části odvolává: „Kéž by tu tak mohl být Kilián, který by ukázal na svého syna.“
Autor se při psaní vrací do minulosti, do doby, kdy na českém trůně panoval Jan Lucemburský, ukazuje rozpor mezi myšlením starší generace (Světislav) a mladší (Ruměnina láska k jinochovi). Hra je založena na dialogu a monologu, bez vypravěče a je rozepsána do scénáře (podobně, jako je tomu u Shakespeara). Dělí se na 4 dějství, každé dějství pak na výjevy, pod jejichž nadpisem je stručně popsáno kdo a kde vystupuje. Proto také nechává pracovat čtenářovu fantazii a nevěnuje příliš pozornosti detailům scén, čemuž také přispívá fakt, že se nevyskytuje úloha vypravěče. S výskytem starších slov a slovních spojení se objevuje vyšší obtížnost vnímání textu.
Čtenář do poslední chvíle nezná souvislosti, které vedou k jednání postav, což ho nutí více přemýšlet. Tajemnou postavou je Soběbor, k jehož odhalení dochází až na konci příběhu. Přitom on sám způsobí celou zápletku.