Vyhoďme ho z kola ven

Román se odehrává v USA 60. let a děj je zasazen do prostředí psychiatrické léčebny. Vypravěčem příběhu je pacient indiánského původu Bromden, chronik podle všeho trpící halucinacemi a bludy a předstírající hluchoněmost. Hlavními postavami jsou nový pacient Randle McMurphy a "Velká sestra", která železnou rukou vládne celému oddělení. Zaběhlý pořádek podstatným způsobem narušil drsný Ir McMurphy, který se nechal hospitalizovat, aby nemusel pracovat na nápravné farmě, kde byl umístěn pro agresivitu a hazard. Celý příběh je o tom, jak postupně deptá Velkou sestru a nutí ji k všelijakým ústupkům a změnám a probouzí pacienty k životu. Zpívá, mluví nahlas, chová se extravagantně, nahlas se směje - jevy předtím nemyslitelné. Ostatní (Harding, Bibbit, Bromden, Cheswick aj.) jsou zpočátku zmatení a nejistí, jestli mají McMurphyho podporovat, bojí se "Kombajnu" (systém péče, jak jej pojmenoval Bromden). Murphy prosadil např. jinou místnost na hraní karet, více televize, dokonce výlet na lov ryb. Celou dobu přitom musel být dost opatrný, aby neporušil nějaké pravidlo, což by ho katapultovalo mezi narušené pacienty a znamenalo elektrošoky nebo lobotomii. Většinou se omezoval na slovní projevy, ale také rozbil opakovaně sklo do sesterny (omylem). Po návratu z výpravy na moře poučila Velká sestra všem pacientům důkladnou očistu pod záminkou, aby nezanesli na oddělení nějakou infekci. Jeden z pacientů se štítil dezinfekčního prostředku a "černí frajeři" (pomocný personál podle Bromdena) ho chtěli přinutit, aby se jím nechal umýt. McMurphy a Bromden se ho zastali, přičemž se s personálem poprali a byli zařazeni o patro výš k narušeným pacientům. Oba dostali několik elektrošoků, ale na McMurphyho neměly předpokládaný vliv. Když se pak vrátili zpět, Murphy začal vyvádět nanovo. Vymyslel, jak dostat v noci na oddělení ženy; všichni se opili, zaspali a tím pádem nestihli před příchodem Velké sestry na ranní směnu vyexpedovat dámy z léčebny a zamaskovat projevy nočního veselí. McMurphy se s ní nepohodl a fyzicky ji napadl; byla mu provedena lobotomie, která svými devastačními účinky způsobila, že McMurphy jen ležel a byl naprosto netečný. Bromden, který se s ním postupně hluboce spřátelil, ho pak jedné noci uškrtil, protože byl přesvědčen, že zdravý a silný McMurphy by si nepřál, aby to, co z něho zbylo, takhle existovalo ještě nějakých dvacet třicet let. Potom Bromden z léčebny utekl způsobem, který mu kdysi McMurphy poradil. Následně požádali o odchod další pacienti, kterým se dříve odejít nechtělo, přestože mohli. Celkově McMurphy způsobil, že v ostatních na oddělení probudil jejich zašlapanou důstojnost, smysl pro humor a vůli k životu.