Modrý a rudý

Sbírka antimilitaristické poezie z anarchistického období Šrámkova. Její první vydání vyšlo po cenzurním zásahu jako poslanecká interpelace v roce 1906. Definitivní verze "veršů o vojáčcích", jako je sbírka v podtitulu nazvána, do níž básník zařadil několik proslulých reflexivních protiválečných básní, které jsou ozdobou české poezie, vyšla o pět let později. Část básní, včetně úvodní Píšou mi psaní, tvoří verše, které, jak básník prohlašuje : "vznikly na okraji určité životní příhody" (např. Poslušně prosím, šavličko, V garnizónním vězení, Tři vojáky, tři bodáky), a jsou tedy jakýmsi lyrickým deníkem autorova vojačení. V druhé skupině básní je stilizován kolektivní pocit mladé generace odmítající vojnu a válku : "nehrajem si na vojáky, střílet nebudeme" (přiletěli adjutanti). Satiristické verše se v havlíčkovském duchu vysmívají rakouské militérce za to, jak ničí lidskou důstojnost a zbavuje člověka možnosti svobodného myšlení (My to vždycky vyhráli, Vštěp si každý do palice aj.). Závěrečný oddíl tvoří básně, které v klidnějším a melancholičtějším tónu pozdější Šrámkovy poezie jedinečným způsobem vyjádřil nsmyslnost válek. Monolog matky, které válka odvádí její syny (Šest já synů porodil), vzpomínka na padlé, kteří by chtěli vstát a vrátit se domů (1868) a výčitka umírajícího dobytčete ("však koní šetřte, prosím tisíckrát/to dobytče se strašně umí ptát,/proč nesmí žíti víc .." - Raport) jsou tím nejpůsobivějším vyslovením toho, že největší hodnotou je básníkovi život. Humanistický charakter sbírky je vyjádřen průzračnými obrazy, převážně jednoduchou písňovou fotmou ( řada básní se skutečně zpívala) a jednoznačnou symbolikou.