Obyčejní Lidé

Judith Guestová-
OBYČEJNÍ LIDÉ
překladatela Hana Žantovská
Ilustrovala Helena Wernischová
1. vydání, Mladá Fronta roku 1982
165 stran

Sedmnáctiletý Conrad Jarrett se vrací po osmiměsíčním pobytu v psychiatrickém ústavu, kde se léčil po pokusu o sebevraždu. Nastává rozhodující údobí - vpráví se znovu do normálního života doma a ve škole, najde ztracenou duševní rovnováhu? V nemocnici byl chráněn před okolním světem, teď na něj dotírá pocit nejistoty, odcizenosti spolužáků, napjaté vztahy v rodině, nedůvěra v sebe samého. Jerrettovi, až donedávna spokojeně žijící lidé, se nedokáží vyrovnat s ranami, které na ně dolehly, - nejprve utonul nešťastnou náhodou Conradův starší bratr a pak se pokusil vzít si život Con, protože si nemohl jeho smrt odpustit. Mnohé zůstává nevyřčeno, taby, a tak dochází k vzájemnému ochlazení, nejprve mezi synem a matkou, která nemůýe Conovi zapomenout, jak ji "zostudil", později i mezi matkou a otcem, který snad až příliš úzkostlivě syna sleduje. Teprve když se Conradovi dostane pomoci od vynikajícího psychiatra, který si na něj vždycky udělá čas, se chlapec začíná uzdravovat a dokáže prožívat i starosti lidí kolem sebe. Neobyčejně vyzrálá prvotina, vřele přijatá domácí kritikou, přeložená do ředy jazyků a nedávno zfilmovaná, svkěle odhaluje traumatizační vlivy konvenční společnosti na citlivé jedince a podává výstižný obraz americké rodiny.

Krátká ukázka, Kapitola 1.:
Člověk musí mít nějáký zásadní důvod, aby měl ráno vůbec proč vstát. Nějáký druh víry. Třeba něco jako nápis na nárazník. Lidé v autech na frekventovaných silnicích tak volají jeden na drzhého Nekupujte hrozny, utěšují se Zatrubte, jestli milujete Ježíše Krista, žertují spolu Buďte vlídní ke zvířatům, polibte bobra. Souhlasí jeden s druhým, snaží se lapidárně vyjádřit svůj názor, provokují se navzájem tím, jak ho zdůrazňují: mám taky sen- zákon a pořádek!
Zvolte Roda McKuena prezidentem!

Knížka se mi moc líbí. Líbí je slabé slovo, je to moje nejoblíbenější knížka. Myslím, že kdyby si tuto knihu přečetl optimista, že by jí nepochopil.Je to stejné, jako když se handrkují američtí vědci. Každý z nich má pravdu, ale jen částečně. Zpátky k tématu- Judith Guestová má sice i jiné, dobré tvorby ale kniha Obyčejní Lidé je podle mého názoru její nejlepší dílo. Považuji také za vhodné zmínit to, že celá knížka, respektive úvahy v ní jsou hlavně hlubokomyslné, ale myslím si, že kdyby jste si jí přečetli pozorně, zamysleli se nad tím a aspoň se pokusili se vžít do role Cona, že by jste pochopili vše, co je zde napsáno.