Ronja, Dcera loupežníka

Ronja se narodila ze bouřlivé noci, která byla tak děsuplná, že blesk napůl rozetl prastarý hrad, v němž vládl její otec Mattis bandě loupežníků. Odtrženou část hradu obsadil znepřátelený rod lupiče Borky. Borka měl syna Birka, který se narodil stejné noci jako Ronja. Ronja a Birk se stávají nejlepšími přáteli na život a na smrt. Jejich otcové se však doopravdy nenávidí a celá situace vyvrcholí v okamžiku, kdy se Ronja zastane Birka a Mattis říká, že od této chvíle už není jeho dcera. To si ovšem tvrdohlavá Ronja nenechává líbit a i s Birkem utíká pryč od otce, pryč z hradu. Spolu se potom usadí v Medvědí jeskyni, uprostřed lesa u krásného jezera. V příběhu se vyskytují i nadpřirozené bytosti jako jsou bludičky, jezinky, zlé větrnice, skřítci šedivíci, čumbrci, ... Ronja s Birkem i přes mnohá nebezpečí prožijí to nejkrásnější léto ve svém životě. Ale každé léto končí a začíná podzim. Děti se snaží si nadcházejícího chladu nevšímat, ale pravda je tvrdá. Za chvíli bude zima a přezimovat v Medvědí jeskyni znamená jistou smrt. V hradu si to uvědomují taky. Postupně za dětmi chodí jeden loupežník po druhém a přemlouvají je, aby se vrátili. Ronja to odmítá. Dokud nebude Mattisova dcera, nikam nejde, neopustí svého bratříčka Birka ani za nic. Nakonec za Ronjou přijde i její matka Lovisa a přemlouvá je, aby byli rozumní a vrátili se na hrad. Ronja nepolevuje! Až se jednoho dne u vchodu do jeskyně objeví sám Mattis. Děti se vrací do hradu a obě loupežnické tlupy se usmiřují.

VLASTNÍ NÁZOR:

Podle mého názoru je tato kniha jednou z nejlepších dětských knih vůbec. Přátelství dvou dětí uprostřed lesů obydlených kouzelnými tvory. Je zde popsána divokost, ale také čistost jejich srdcí. Na konci knihy odmítají řemeslo svých otců a slibují si, že budou žít bez loupení a bez zášti.

CITÁT Z KNIHY:

Viděli čumbrky, šedivíky i skřítky poskakovat všude kolem a zvědavě vykukovat hned tady a hned tamhle. "Copak skřítkové," řekla Ronja, "ti si žijou klidně i v zimě." Znovu zmlkla. "Teď je léto sestřičko," namítal Birk. A Ronja věděla, že to tak je.
"Tohle léto si budu pamatovat do smrti," řekla.
Birk se rozhlížel po tmavnoucím lese a měl zvláštní pocit, ale nevěděl proč. Nechápal, že to, co cítí na prsou jako lehký smutek, je jen krása letního večera, nic jiného.
"Tohle léto," řekl a podíval se na Ronju, "tohle léto, to vím, budu nosit v sobě do konce života."