osudy dobrého vojáka švejka za světové války

Jaroslav Hašek (1883 – 1923)

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921 – 1923)

BARONET



Postavy:

Těžko říct, jestli je Švejk prostý nebo vychytralý šibal. Spíše spojuje obě tyto charakterové vlastnosti. V tom pak vzniká napětí. Někdy se Švejk chová dobrosrdečně, naivně, jindy dost brutálně a zlomyslně. Ačkoliv je úředně potvrzeným blbem, jako hlupáci jsou spíše charakterizováni spíše příslušníci rakouské armády z řad vysokého důstojnictva (např. baron von Zillergut) nebo idealisté usilující o „vyšší hodnoty“ (kadet Biegler).



Děj:

Román nemá jednotnou zápletku, děj se skládá z volně řazených epizod a vyprávěných historek, rámovaných obecnou, jen pozvolna vyvíjecí situací hlavního hrdiny. Zajímavé je, že názvy jednotlivých čtyř dílů předbíhá děj, hlavně u třetího a čtvrtého dílu (Slavný výprask a Pokračování Slavného výprasku). Nejdřív rozvrhl členění celého románu, ale tím, jak struktura románu rozvíjela nové podněty a odbočky, jak se dílo rozšiřovalo, zpomalilo se jeho základní děj, kterým je Švejkovo putování na frontu. Na zásadní válečný střet už nedojde.



1.díl

Děj knihy začíná začátkem první světové války. Švejk, úředně uznávaný blb, se o tom dozví v hostinci. A když řekne na atentát v Sarajevu svůj názor, je zatčen tajným policistou pro velezrádné řeči. Je proti němu zahájeno vyšetřování, následně je vyšetřován soudními lékaři, je-li duševně zdráv. Lékaři ho prohlásí za notorického blba a idiota. Následně je převezen do blázince, kde se mu velice líbí. Z blázince ho zanedlouho vyhodí. Cestou je opět zatčen a vyšetřován. Nakonec se šťastně dostane domů. Když válka propukne, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Protože trpí revmatismem a zrovna nemůže chodit, veze ho k odvodu jeho hospodyně na vozíku. Cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána a podobné řeči. Když Švejk předstoupí před lékařskou kontrolu, je Švejk označen za simulanta a dostane se do vojenské nemocnice. V nemocnici léčení spočívá v dietě, podávání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku a klystýru. Když je Švejk vyléčen, je poslán na garnizónu, kde vězňové musí chodit na kázání. Pří jedné mši si ho všimne polní kurátor a vezme si ho za sluhu. Polní kurátor je velký pijan a je věčně bez peněz. Jednou dokonce prohraje v kartách i Švejka. A tak dostane Švejk nového pána a stane se vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše







2.díl

Švejk putuje na frontu. Cestou způsobí svému pánovi mnoho nepříjemností, ale vždy s dobrým úmyslem. Jednou, když zrovna byli v Maďarsku, nesl jedné paničce milostný dopis od svého pána. Cestou potkal svého kamaráda z Prahy a šli spolu ke dvoru. Na místě se trochu nepohodli s manželem oné paničky a způsobili velkou rvačku. Byli zatčeni, ale nakonec se oba dostali šťastně ven a Švejk byl ještě povýšen.



3.díl

Švejk prožívá různé trampoty, když putují přes Uhry. Dostane se do zajetí jako ruský zajatec. Stalo se to tak, že Švejk našel u rybníka pohozenou uniformu ruského vojáka, chtěl si ji zkusit, a v tom ho zatkli. Česky tam nikdo neuměl, a tak nemohl nikomu vysvětlit, že je to omyl.





4.díl

Švejk putuje s transportem ruských zajatců, nakonec se ale vše šťastně vysvětlí a Švejk se dostane zpátky ke svojí marškumpánii.





Rozbor:

V Haškově románu je spousta hovorových obratů a slov nebo dokonce místy vulgarismů.

Je tu i přímá řeč. Objevují se i místa, kde jsou přechodníky, archaismy. Ale také citace písní i vědeckých spisů apod.



Ukázka:

Plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když něco vypracoval, mluvil samé pozitivní věci, tázaje se přitom, zdali všichni rozumí nejprimitivnějším výrazům: „Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?“

Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte co je to příkop? Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohlubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je motyka?“

Trpěl vysvětlující mánií, což činil s takovým oduševněným jako nějaký vynálezce vypravujícím o svém díle.