Zázrak nad Atlantským oceánem - vlastní příběh

Zázrak nad Atlantským oceánem
Autor: Daniel Trubák
__________________________________________________________________________________
Mezinárodní letiště Hartsfield-Jackson, Atlanta, Georgie, USA
1.12.2010
Na mezinárodním nákladním letišti Hartsfield-Jackson v sektoru 7B, na stojánce 33 stojí plně naložený airbus A330-300, letoun pro střední a dálkové trasy. Tento obrovský kolosální letoun měří do délky 63 metrů a jeho rozpětí křídel činí 60,3 metrů. Má dva dvouproudové motory (turbodmychadlové).
Kapitánem byl 41letý David Bittner, patři mezi nejzkušenější piloty společnosti Fedex. Má nalétáno přes 3600 hodin. Dříve sloužil u armádního letectva. Druhým pilotem byl Martin Olimpus. Třetí pilot v kabině byl Thomas Harrison. Dnešní trasa: Hartsfield-Jackson – Frankfurt nad Mohanem. Vezli velkou část balíků a dárků na Vánoční svátky. Zpožděni by mohlo znamenat velkou ztrátu na doručení balíků objednávajícímu.
V 9.42 dostalo letadlo povolení k naježdění na dráhu 27 R. Piloti dokončili check-list a čekali na povolení ke vzletu. Dnes řídil kapitán a druhý pilot měl na starosti monitorování přístrojů a komunikaci s řízením letového provozu. ‚Doufám, že to nenarveš do toho plotu, prý ho opravovali.‘ říká smějící se druhý pilot kapitánovy. "Ne, já mám vyhlídnutý plot ve Frankfurtu." odpovídá kapitán. V kokpitu bylo veselo, jenže to ještě nikdo netušil, že za pár chvil přejde smích ve smrtelý strach.
V 9:45 se ozývá řídící letového provozu: Fedex 4522 máte povolení ke vzletu z dráhy 27 pravá, po vzletu točte doprava kurz 161 a stoupejte do hladiny 2000 stop." ‚Fedex 4522 rozumí, díky" odpovídá druhý pilot. Let měl trvat 9 hodin a 30 minut. Letadlo pozvolna stoupá. Dosáhne hladiny a čeká na povel ke stoupání do cestovní hladiny. Po 2 hodinách klidného a slunečného letu se ocitají nad Atlantským oceánem. Pilot kontaktuje věž, zda mohou stoupat konečně do 10000 stop. Dispečer povoluje stoupání do 10000 stop. Jen co druhý pilot výšku nastaví letadlo se trochu otřese. Piloti si toho ale nevšímali, protože na to byli zvyklý, a i se tu vyskytovat měly. Po chvíli další a další. Stále byly silnější. Nakonec přišla taková, že se piloti uvedli do pozoru. Všichni koukali, co se děje. Venku nic nebylo. Letadlo závadu nemělo. Když se najednou ozvala výstraha před kolizí. Hned to oznámili řídícímu provozu. Ten však řekl, že radar nic takového neukazuje. Ani jejich radar nic neukazoval ale výstraha zněla dál. Na pravé straně se však vynořila stíhačka.
Piloti, kteří však koukali do monitorů neměli šanci si letadla všimnout si blížící se katastrofy. Když si jich všiml pilot stíhačky pokusil se je podletět. Směrovku na konci letadla se však zařízl do špičky křídla airbusu. Stíhačka přešla v pád. Airbus se nakázal však na rozhraní. Kapitán křičí: ‚Co to bylo, proč nejde letadlo řídit. Palubní inženýr si však všiml že na palubním počítači vyskočila kontrolka, že letadlo stráví palivo. Poté začala vyskakovat další varování. Selhaly křidélka na pravém křídle, letadlo díky nim zatáčí. Selhali klapky na pravém křídle. Klapky umožnují udržet vztlak i při nižších rychlostech. Selhali spoilery. Díky nim dokáže letadlo brzdit. Nakonec se ozvalo varování že motor 2 přešel do polovičního tahu. Všem došlo, co se děje, něco je s pravým křídlem. Třetí pilot se šel podívat do zavazadlového prostoru, zda okýnkem na křídle něco uvidí. Mezitím se druhý pilot ohlásil dispečerovi, že mají potíže s motorem, pravým křídlem a vůbec s řízením letadla.
Dispečer nařídil, aby se okamžitě vrátili nad pevninu. Dostali kurz k nejbližšímu letišti od nich. Tedy na mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho. Kapitán obrací letadlo a s kopilotem (druhým pilotem) se snaží závadu provizorně vyřešit. Do kokpitu přiběhne třetí pilot a říká, že konec křídla jen asi tak 30 cm je uštíplých. Letadlo však nemohlo zatáčet doleva, tedy na stranu, kde je letiště. Kdyby se otáčeli doprava zhruba o 270 stupňů ztratili by moc paliva a času. Piloti sice nastavili, aby většina paliva šla do motoru číslo 1 ale něco pořád ubývalo zbytečně.
Kapitán s tedy rozhodl pro velmi nebezpečnou akci. Bude letadlo řídi za pomoci plynových pak i s motorem na půl výkonu. Aby se letadlo otočilo doleva musí na levé straně ubrat. Pokud ale pravý motor běží jen na 50 % musí levý na 25 %. To může vést ke ztrátě vztlaku. Kdyby o ztratili, nic by ji už nepomohlo. Letadlo ale stále klesalo. Pokud by se však letadlo přece jen nasměrovalo k letišti, nikdy by tam kvůli výšce nedoletěli. I přes to se kapitán rozhodl otočit se nad pevninu. Zatáhl levou pákou k sobě a letadlo se začalo otáčet. Ozvala se výstraha před malou rychlostí a ztrátou vztlaku. Kapitán s tím však počítal. Konečně se letadlo otočilo k pevnině. Kapitán zvedl výkon na maximum a doufal.
Letadlo nabíralo rychlost a tempo klesání zůstalo stejné. Vyšlo to. Letěli nad pevninu. Druhou věci bylo, že musí najít místo, pro nouzové přistání. Druhý pilot projížděl satelitní mapu až na samém okraji poloostrova našel kemp s travnatou a dlouhou loukou. Letadlo bylo nasměrováno přesně na cíl. Výstraha. Letadlu došlo palivo. Všechny plány teď záleží už jen na boží kvůli. Pokud nebude foukat silný vítr, letadlo se zřítí do moře. Jako zázrakem je však silný přímořský vítr donášený do vizuální blízkosti louky. Naštěstí tam nebyl ani jeden stan, protože skončila sezona. Piloti nyní museli ukázat, co vše je v jejich silách.
Vysunuli podvozek, klapky na levém křídle. Brzdy na podvozku a spojlery na levém křídle. Kapitán odvrátil knipl na povel klesání. Letadlo klesalo rychleji a výška narůstala. Kapitán se pokusil letadlo srovnat, ale bylo pozdě. Výška ukázala 100, 50, 20, 10 metrů. Ozvala se ohromná exploze. Zbytky i malého množství paliva se vznítily. Díky oznámení přesné polohy pokusu o přistání byli místní jednotky na místě. Sjížděly se okolní hlídky. Když se začaly prohrabávat trosky, nacházeli hasiči i piloty. Kapitán nedýchal. Hned mu poskytli záchranáři první pomoc. V sanitce mu podali adrenalin a doufali, že naskočí. Nakonec ano. Ostatní dva piloti byly v bezvědomí. Navíc měli všichni otřes mozku. Všichni byli převezeni do nemocnice. Na štědrý den byly propuštěný se zlomenýma nohama či rukama v sádrách.
Vyšetřování ukázalo, že za katastrofu může armáda. Tak totiž naplánovala cvičení, bez zapnutých odpovídačů o poloze pro veřejnost. O jejich poloze věděla tedy pouze armáda. Radar je nezachytil. Nikdo nemohl pochopit proč se armáda rozhodla udělat cvičení v jednom z nejrušnějších leteckých sektorů. Armáda musela vyplatit odškodné ve výší 400 milionů dolarů. Všichni tři piloti si užili Vánoce se svými blízkými a rodinou. Ze zdravotních důvodů však ž lítat nemohli. Stihačka se celá nikdy nenašla. Zřítila se do oceánů a těla pasažérů nikdy nalezena nebyla.
_____________________________________________________________________
Upozornění: Tento příběh není pravdivý, obsahuje pravdivé události jen ve vysvětleních, funkcích, názvu letadla letišť, hodností a oslovení a letecké společnosti. Jména jsou smyšlená.

Daniel Trubák 8.A
4. ledna 2021, Word office.