Neznámému bohu

Hlavním hrdinou tohoto příběhu je Joseph Wayne, rančer, který se narodil a prožil svůj raný život na ranči svého otce. Je třetím ze svých bratrů, mladší než Burton a Thomas, kteří jsou již ženatí, ale starší než Benjy. Jak dospívá, cítí zvláštní vztah k půdě a rozhodne se přestěhovat do Kalifornie, aby si zde vytvořil usedlost a založil rodinu. Jeho otec John Wayne ho prosí, aby neodjížděl, ale nakonec mu vyhoví, jakmile si uvědomí Josephovu vášeň, a dá mu požehnání. Na cestě na Západ se Joseph setkává se "starým Juanem", který ho povzbuzuje, aby si založil domov a uspořádal fiestu, jakmile se zařídí. Po nějaké době putování se Joseph dostává do Kalifornie a zaznamenává svou usedlost v údolí Nuestra Senora. Postaví si dům pod velkým dubem, který začne symbolizovat jeho zesnulého otce. Při stavbě spolupracuje s indiánem Juanitem, který mu výměnou za přátelství nabídne, že bude jeho vaquero. Joseph se dozvídá o "suchých letech", dlouhotrvajícím suchu, které se zdá být periodické a je postrachem všech zemědělců v oblasti. Je však přesvědčen, že už nikdy nepřijdou. Píše svým bratrům a říká jim, aby se k němu připojili a zabrali si vedlejší půdu. Když prozkoumávají svěřený pozemek, narazí Josef a Juanito na mechovou skálu a hluboký pramen uprostřed borového lesa. Má kolem sebe auru, díky níž všichni uznají, že je posvátný, ale zároveň nahání strach.

Joseph se později seznámí s Elizabeth, učitelkou z Monterey. Po několika neúspěšných pokusech získá Joseph její ruku a vezmou se. Když se po svatbě vrátí na farmu, zjistí, že Benjy byl ubodán k smrti Juanitem, který ho přistihl při svádění své ženy. Když se oba muži později v noci setkají u posvátné skály, Juanito žádá Josepha, aby ho zabil jako pomstu za svého bratra, ale Joseph odmítá. Josef to chce vydávat za nehodu, aby Juanito mohl zůstat, ale Juanito ze statku uteče a slíbí, že se vrátí, jakmile pomine pocit viny. Alžběta se začleňuje na farmu a seznamuje se s Ramou, Thomasovou ženou, která jí pomáhá s mnoha věcmi, včetně jejího prvního porodu. Nějakou dobu farma prosperuje a Elizabeth porodí dítě. Josefův bratr Burton, zbožný křesťan, se stále více zajímá o Josefovy aktivity se stromem poté, co vidí, jak s ním mluví a zřejmě mu také přináší oběti. Po čase si Josef vzpomene na slib daný starému Juanovi a farma se stane místem novoroční slavnosti. Poté, co je svědkem všech pohanských aktivit, které se na fiestě odehrávají, se Burton rozhodne farmu opustit. Po jeho odchodu zbývající bratři zjistí, že Burton přepásal strom, aby ho zabil. V následující zimě bez deště začne všechno umírat, protože nastane velké sucho a všichni se obávají, že opět přišla suchá léta.

Jednoho dne navštíví Josef s Alžbětou mýtinu s posvátnou skálou, aby potlačili Alžbětin strach z ní. Alžběta se rozhodne vylézt na mechem porostlou skálu, ale uklouzne, spadne, zlomí si vaz a na místě zemře. Joseph se vrací na usedlost v šoku s Alžbětiným tělem. Rama vidí, jak je Joseph rozrušený, a vyspí se s ním, aby naplnil jejich potřeby. Později v románu jí Joseph daruje svého prvorozeného syna. O nějaký čas později, když si sucho vynucuje zoufalá opatření, Joseph a Thomas prozkoumávají pobřeží, aby zjistili, zda existuje nějaká možnost, jak zůstat na usedlosti. Setkávají se s mužem, který každý večer rituálně obětuje západu slunce malé tvory, a Joseph k němu pocítí vztah. Po návratu se Joseph a Thomas rozhodnou vyhnat dobytek do San Joaquinu, kde najdou zelené pastviny. Na poslední chvíli se Joseph rozhodne zůstat, ale cítí se opuštěný celou zemí kromě borového háje s potokem a mechové skály. Věří, že mechová skála je srdcem země, a dokud zůstane naživu, nemůže být země skutečně mrtvá. Žije tedy u skály a pozoruje, jak pramen pomalu vysychá, a využívá vodu, aby skálu udržel mokrou a živou. Juanito se vrátí a přesvědčí Josefa, aby navštívil městského kněze a požádal ho o pomoc při překonání sucha. Kněz se odmítá modlit za déšť s tím, že mu jde o spásu lidských duší. Poražený Josef se vrací ke skále, aby zjistil, že potok vyschl a skála umírá. Ztracen ve zmatku si Josef uvědomí, že je srdcem země, a tak se obětuje tím, že si podřeže žíly, aby skálu napojil svou krví. Když leží umírající na posvátné skále, cítí, že opět začíná pršet.