O Cirilovi a Metodějovi

V řeckém městě žila v 9. století rodina se 7 dětmi. Mezi nimi
byli chlapci Konstantin a Metoděj. Oba se dobře učili. Když vyrostli,
Metoděj se stal správcem jedné části země a Konstantin pracoval
s a stal se profesorem v , hlavním městě Byzantské říše.
Byzantský císař , se kterým chodili oba bratři do školy, vyslal
Konstantina a Metoděje na , aby vyhověl žádosti slovanského
knížete . Konstantin vymyslel pro Slovany písmo a oba
bratři se vydali na . Přeložili pro Slovany také a sepsali
. Nesloužili latinsky, ale staroslověnsky. Tak jim všichni
dobře rozuměli a víra v se šířila. Kněží sousední západní říše
si na Konstantina a Metoděje stěžovali v u papeže, ale ten
slovanskou schválil. Konstantin vstoupil v do kláštera,
přijal řeholní jméno Cyril a ve 42 letech zemřel. Metoděj pak dál působil na , a to jako . Po jeho smrti byli sice Cyrilovi a Metodějovi žáci vyhnáni ze země, ale i tak víra v zapustila na
kořeny, které se už nikdy nepodařilo vymýtit. Náš národ vděčí Cyrilu
a Metodějovi za to, že jako jeden z prvních měl svůj překlad , své
knihy pro a svůj . Tak jsme se už v 9. století zařadili mezi
kulturní národy Evropy.