Povídky malostranské (3 povídky)

Nakladatelství: Fortuna Libri
Místo a rok vydání: Praha, 2016
Literární žánr: povídky
Literární druh: epika
Vlastní názor: Kniha mi docela líbila. Zaujalo mě, že se většina příběhů se odehrávala v Ostruhové ulici, kde Neruda vyrůstal. Bylo zajímavé pročítat příběhy, které o ní napsal.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Postavy: pan Vorel, slečna Poldýnka
Charakteristika hlavní postavy: Pan Vorel je velmi ambiciózní člověk plný naděje, kterému se ale nedaří začlenit mezi lidi v Ostruhové ulici.
Stručný obsah:
V Ostruhové ulici byly odjakživa ty stejné krámky, vždy se dědily z otce na syna, ale nikdy si tam lidé neotvírali nové. 16. února se na Malou Stranu přistěhoval pan Vorel a v Ostruhové ulici si otevřel svůj nový krupařský krám. Místní se jeho krámku dlouho vyhýbali, protože pana Vorla pokládali za cizince, který jim narušil stabilitu v jejich ulici, a přeci už jednoho krupaře měli, nač mít i druhého? Přesto pan Vorel se nevzdával a měl velké sny. Dokonce si koupil i novou pěnovku, aby ho brali jako souseda.
Přes počáteční nadšení se mu nedařilo přilákat zákazníky. Jednoho dne k němu přišla slečna Poldýnka. Koupila si od něj krupici, ale víckrát se už nevrátila. Pan Vorel totiž ve svém krupařském krámku bafal celý den svou pěnovku a ten byl pak zakouřený. Slečna Poldýnka začala ostatním vyprávět o tom, jak má v krámku tolik kouře, až je všechno uzené. A tak mu místní začali říkat „uzený krupař“.
Potom už krámek nenavštívil nikdo. Plynuly měsíce a pan Vorel byl čím dál tím víc smutnější a zklamanější. Krámek chudnul až zkrachoval a pan Vorel se měl vystěhovat. Den před jeho vystěhováním byl ale nalezen oběšený ve svém krámě. Jeho pěnovka zůstala jediným svědectvím jeho marného boje.

Hastrman

Postavy: pan Rybář (Hastrman), profesor Mühlwenzel, pan Šajvl
Charakteristika hlavní postavy: Pan Rybář je veselý a velmi milý člověk s láskou k moři a drahými kamínky. Ta závislost na jeho kamínkách ho ale nakonec o jeho úsměv připraví.
Stručný obsah:
Hastrman – tak se říkalo panu Rybářovi pro zelený fráček, který pořád nosil a jeho oblibu moře. Chodil vždy s kloboukem v ruce a jeho obličej zdobil věčný úsměv. Vypravovalo se, že je velmi bohatý a vlastní spousty drahokamů.
Jednoho slunečního odpoledne se vydal na návštěvu k profesoru Mühlwenzelovi, který bydlel nedaleko. Všichni ho pozorovali jak vesele a se svým kloboukem v ruce jde až ke gymnáziu, kde profesor učil. Přinesl mu pestrobarevné kamínky, aby je prodal a něco vydělal. Prodal ale jen jeden za tři zlaté. Cestou zpět schoval obličej pod klobouk a jeho úsměv zmizel.
Ten večer stál u otevřeného okna, hleděl na měsíc a přemýšlel o moři. Rozčilený vyhodil zbylé kamínky z okna. U toho ho ale přistihne jeho zeť pan Šajvl a přesvědčí ho, aby kamínky nevyhodil, ale daroval je jeho dětem, aby si s nimi mohly hrát. Pan Rybář ale přišel o všechno, co měl, o své poklady…

Přivedla žebráka na mizinu

Postavy: Pan Vojtíšek, bába Milionová
Charakteristika hlavní postavy: Pan Vojtíšek je velmi poctiví a laskavý člověk, který je ale velmi chudý.
Stručný obsah:
Pan Vojtíšek je žebrák, ale i tak je mezi lidmi na Malé Straně velmi oblíbený. Je to velmi milý a laskavý člověk a vždy se najde někdo, kdo by chudákovi panu Vojtíškovi dal najíst nebo nějaké peníze.
Jednoho dne za ním přijde jedna žebračka. Té se říkalo „baba miliónová“. Tvrdila, že pan Vojtíšek je poslední přítel, který jí zbyl, a snažila se s ním navázat bližší vztah, protože byla příliš osamělá. Pan Vojtíšek ale odmítnul a Miliónová mu tohle neodpustila.
Začala všem vyprávět, že ve skutečnosti není chudý, že si na to jenom hraje. Prý má na Františku dva domy a dvě krásné dcery a je velmi bohatý. Tohle místní opravdu popudilo. Lidé začali pana Vojtíška odbývat. Když chtěl někde najít, vždy si vymysleli výmluvu, která je pana Vojtíška zbavila. Všichni ho odmítají a tak pan Vojtíšek odejde žebrat na Křižovnický palác. Nikdo si ho ale nevšímá, úsměv z jeho tváře zmizí.
Nakonec, osamocený a zbavený lidského soucitu, pan Vojtíšek umrznul k smrti. Když ale policista vypráví jeho příběh, zmíní se, že chudák pan Vojtíšek neměl ani košili. Lidé se spletli a odsoudili nepravého.