Jan Kryštof

Romain Rolland - Jan Kryštof (Jean-Christophe)
- Přeložil Josef Kopal
- zvaný „román-řeka“
- psaný jako cyklická hudební skladba
- 10 dílů je rozvrženo do 4částí:
1) oddíly Úsvit (L’Aube), Jitro (Le Matin), Jinoch (L’Adolescent)
2) oddíly Vzpoura (La Révolte), Jarmark (La Foire sur la place)
3) oddíly Antoinetta (Antoinette), V domě (Dans la maison), Přítelkyně (Les Amies)
4) oddíly Hořící keř (Le Buisson ardent), Nový den (La Nouvelle journée)
- dílo je životopisem Beethovena s motivy dalších skladatelů a obsahuje společenské dění v Německu i ve Francii
- je vydáván od roku 1904 (1916 v ČR)
- přeložen do 30jazyků
- 1915 Nobelova cena za literaturu (za idealismus a lásku k pravdě)
- zabývá se francouzsko-německou problematikou a starým snem o jednotné evropské kultuře
- zápas nadaného člověka s měšťáckou společností (prodejnost, nepochopení)
postavy
- Jan Kryštof Krafft (Krafft = něm. „síla“) - nadaný hudebník (génius), nebyl pochopen
- Luisa – matka

kniha začíná narozením malého Kryštofa. Hudební talent zdědil po dědečkovi a otci. Láska k hudbě se v něm probudila už v dětství. Nejvíce ho ovlivnil koncert skladatele Hasslera. Po příchodu domů si začal hrát na koncerty a sám pro sebe si broukal různé melodie (pochody,…). Dědeček (Jan Michal) ho slyšel a vše sepisoval a pak to vydal pod názvem „Radosti mladého věku Jana Kryštofa Kraffta“. Už v osmi letech hrál na koncertě a později stal se důležitým členem orchestru, chodí hrát i na zámek. Protože jeho otec Melchior je alkoholik, tak živitelem rodiny se stal Kryštof. Aby měli více peněz, tak dával i hodiny hudby v různých rodinách. Velmi ho zranila smrt jeho dědečka, který ho podporoval v umění a jediný ho chápal. Kryštof neměl moc přátel. Jednou se náhodou seznámil s Ottou a staly se dobrými kamarády. Kryštofovi to dodávalo sílu. Ale Otta jednou odjel a jejich přátelství bylo zapomenuto. Kryštof dával hodiny hudby i Míně. Její matka, paní Josefa z Kerichů, učila Kryštofa slušnému chování. Kryštof si myslel, že jí miluje, ale za chvíli se ukázalo, že miluje Mínu. Pak i s matkou na čas odjela. Matka na vše přišla a když se vrátily, tak mu řekla, že je z jiné společnosti a pro Mínu se nehodí. Kryštof velmi trpěl. Do toho přišla smrt otce. Neměli dost peněz, tak se museli přestěhovat do skromnějšího bytu k Eulerovým. Jejich dcera Rosa ho velmi milovala, ale Kryštof se jí vyhýbal. Zamiloval se do Sabiny. Byl to vážný vztah, ale když odjel asi na měsíc, tak Sabina v důsledku nemoci zemřela. Eulerovi byli na Kryštofa pohoršeni (už kvůli tomu, že miloval tu mrchu Sabinu). Protože jejich chování bylo už nesnesitelné, tak se s Luisou opět přestěhovali. Kryštof se brzo zamiloval do Ady. Celé město ho pomlouvalo a ztratil i mnoho žáků hudby. Ada na něj jednou přichystala léčku (spíše vtip), ale Kryštofa se to dotklo a s Adou se už nikdy nesetkal. Chuť do života mu vrátil strýc Gottfried. Kryštof začal v umění jinak přemýšlet. Vše, co dříve složil se mu zdálo hrozné, dokonce i díla velkých skladatelů jež miloval. Začal skládat tedy jinak. Ale nebyl pochopen. Byla mu nabídnuta práce hudebního kritika v novinách. Navážel se do všech. Celé město ho nenávidělo. Neměl jediného přítele. Odjel za Hasslerem, který mu kdysi slíbil pomoc, ale ten ho odmítl. Cestou zpět se zastavil u Schulze, který byl jeho obdivovatelem. Návštěvou Kryštofa jakoby ožil. Když Kryštof pokračoval v cestě domů, tak se pozastavil u lidí, kteří náhodou byli dobrými kamarády jeho strýce a kteří ho po jeho smrti pochovali. Za několik dní Kryštof obdržel dopis, že jeho jediný přítel Schulz zemřel. Kryštof se rozhodl odjet do Francie, ale nakonec kvůli matce zůstal. Jednou seděl v hospodě, kam přišli vojáci. Strhla se bitka a Kryštof musel utéct za hranice bez rozloučení se starou Luisou. V Paříži se pokoušel sehnat práci. Našel dávného přítele Ottu, ale ten dělal, že Kryštofa nezná. Další člověk, kterého znal byl Kohn. Ten mu sehnal aspoň něco, i když to neodpovídalo představám. Ani zde nebyl Kryštof pochopen. Neměl přátele a byl v cizí zemi, daleko od své matky. Po dlouhé nemoci se Kryštof změnil. Probudila se v něm láska k lidem, ale když četl o Johance z Arcu, tak svůj názor rychle změnil. Jednou mu přišla pozvánka na hudební večírek. Nejdříve tam nechtěl jít, ale nakonec šel. Ze společnosti byl dost otráven a chystal se k odchodu. Ale najednou si všiml člověka, který ho sleduje. Dal se s ním na chvíli do řeči. Začal ho považovat za přítele. Byl to Oliver Jeannin, bratr Antoinetty, kterou potkal už v Německu a kvůli Kryštofovi přišla o práci.
- Oliver je mladý básník a Antoinetta se obětuje pro jeho budoucnost. Oliver bydlí s Kryštofem a přibližuje mu skutečnou povahu francouzského myšlení v diskusích o umění, politice atd. Kryštof měl první úspěchy v hudbě i ve společnosti, ale tento svět je mu cizí. Vzdaluje se od Olivera, který je naopak tímto světem přitahován. Pak je zabit při pouliční potyčce. Kryštof, který ho bránil, byl nucen emigrovat do Švýcarska. Bydlí u protestantské rodiny, zamiluje se do vdané Anny Braunové, ale je zoufalý z vědomí, že podvádí přítele. Odsuzuje se k samotě a vášnivé tvorbě. Po nahnutém životě konečně nachází vnitřní klid. Kulturní denní a válku vnímá jen zpovzdáli. Umírá v myšlenkách na Rýn, vznešenou řeku, předmět svých snů a vzpomínek.