Ze života hmyzu - upravená verze předešlých referátů

Předehra předvádí samomluvu opilého tuláka. Ten ironizuje lidi, kteří jeho samého oslovují "člověče", ale od něho by takového oslovení nesnesli. Bude je tedy mít za hmyz. Přiběhne pedant se síťkou na motýly, jmenuje některé z nich a vystihuje smysl motýlího života věčnou hrou lásky. Tulák stejnou myšlenku projevuje verši.
V 1. jednání se znázorňuje hra lásky mezi dvěma páry motýlů (Clythie - Otakar; Iris – Viktor) a pátým motýlem – básníkem (Felix). Obě samičky se snaží koketováním získat toho, brzy onoho motýla, jen aby ho družka družce odloudila. (Jsou to druhy jmenované pedantem.) Na konec odlétá Iris s Otakarem, který byl původně snoubencem druhé samičky Clythie. Iris se vrací sama, přináší zprávu, že Viktora sežral pták, a naříká, že bude muset snášet vajíčka - výsledek lásky Otakarovy. Clythie odlétá hledat jiného milence.
V 2. jednání "Kořistníci" neběží již o hru lásky, nýbrž o sobecké shánění majetku jménem rodiny. Párek chrobáků koulí svůj drahocenný majetek - kuličku trusu. Zatímco pro ni hledají úkryt, druhý chrobák jim ji ukradne. Stejně sobecký je cvrček. Ten se raduje z toho, že se jiný cvrček stal kořistí ptáka – uvolnil se byt pro něho a pro jeho ženu, čekající rodinu. Oba se ale stanou obětí Lumka, jenž shání zásoby pro svou larvičku. Larvu však i se zásobami zase sežere parazit. Během tohoto jednání se ozývá ustavičné volání kukly, že se rodí a že z ní povstane něco velikého.
V 3. jednání přechází tulák od rodiny myšlence státu, kde se jedinec musí obětovat celku. Ztělesněním této myšlenky jsou mravenci. Mravenčí práce je diktována rychlým tempem, třebaže jedinci při ní hynou (vždyť je to v zájmu celku). V zájmu celku se také vede válka se žlutými mravenci. Přicházejí jen vítězné zprávy, za něž se vůdce modlí k bohu a jmenuje ho plukovníkem. Vítězi jsou na konec přece jen žlutí, ale vůdce poraženého mraveniště se stejně modlí k bohu a stejně mluví o národním nadšení a právu. Tulák jej zašlápne.
Epilog "Život a smrt" se tulák probudí ve tmě a zatouží po světle. Rozsvětlí se a tulák spatří radostný rej jepic, jež hlásají slávu života a při tanci hynou. Také kukla z 2. jednání se zrodí v jepici a hyne. Tulák umírá a na scénu se plazí dva slimáci, kteří jsou zvědavými a lhostejnými diváky. Přichází dřevorubec s tetkou, jež nese dítě ke křtu, a vysloví lidový filozofický názor: Jeden se narodí a druhý umře.

Toto dílo bylo nařčeno z přílišného pesimismu, který básníci hájí v předmluvě. Autoři proto připsali ještě jeden konec. Ten původní je o smrti tuláka a ten nový je o tom, že se tulák zase probudil.