Pověst o Bruncvíkovi

O Bruncvíkovi

Před dávnými léty, po smrti svého otce Žibřida, vládl v české zemi kníže Bruncvík. Po třech letech vlády se rozhodl vypravit se do světa. Své manželce Neoménii oznámil, že chce dobýt znaku lva. Vyměnil si s manželkou prsten a řekl: „Neuvidíš-li prsten po 7 letech, tak nebudu naživu“. Dal osedlat 30 koní a odjel. Doprovázeli ho rytíři.
Poznali různé země a na moři je zastihla bouře. Uviděli žlutou zář nad ostrovem a pocítili silnou vůni. Byla to zář a vůně z jantarové hory. Měla takovou moc, že kdo ji spatřil, byl k ní navždy připoután. Bruncvík s družinou vystoupili na břeh, ale marně se pak snažili z ostrova uniknout, téměř všichni zemřeli hladem. Zůstal Bruncvík se starým rytířem Baládem. Ten věděl, že každým rokem na ostrov zalétá velký pták Noh. Aby Bruncvíka zachránil, zašil ho i s mečem do koňské kůže. Zanedlouho se Noh objevil a odnesl Bruncvíka do hnízda ke svým mladým. Hladová mláďata se na něho vrhla, ale Bruncvík je posekal mečem a uprchnul do lesa. Tam uslyšel řev, jak lítá saň zápasila se lvem. Protože se vydal do světa pro znak lva, rozhodl se lvu pomoci. Udatně mečem zutínal hlavy devítihlavé sani a když mu docházely síly, lev skokem roztrhl saň vejpůl a ulehl mu k nohám.Od té doby byli stále spolu.
Jednou Bruncvík z vysoké hory spatřil daleko v moři hrad krále Olibria a šel ho požádat o pomoc k návratu domů. Král mu ale uložil nejdřív osvobodit jeho dceru Afriku od draka Baziliška a půjčil mu svůj koráb. Baziliškův hrad hlídaly zuřivé obludy, ale Bruncvík s věrným lvem je přemohli. V paláci našel Olibriovu dceru, která byla obtočena hady. Ta ho varovala před Baziliškem, který se právě měl s družinou vrátit a dala mu posilující prsten. Najednou byla síň plná syčících hadů, které Bruncvík s posilujícím prstenem a lvem pobili. V tom se do síně vřítil Bazilišek – drak s 18 ocasy a nastal nový a dlouhý boj. Když Bazilišek padl, zůstal na zemi ležet i krvácející Bruncvík. Olibriova dcera Afrika ho ošetřovala a zamilovala se do něj. Po uzdravení se vrátili na hrad k Olibriovi, a ten místo pomoci Bruncvíkovi k návratu domů, ho s Afrikou oženil. Tomu se ale stýskalo po manželce Neoménii. Jednou ve sklepení našel starý ostrý meč a vyměnil ho za svůj. Dozvěděl se od Afriky, že meč má čarovnou moc. Když se mu poručí, tak seká hlavy. Bruncvík pak nechal usekat hlavy celému dvoru i s Afrikou a králem, vzal si zlato a potravu a se lvem se vydal na cestu domů.
Po týdnu plavby slyšel z jednoho osídleného ostrova hudbu a ze zvědavosti se tam vypravil. Protože tam žili zakletí ďáblové a nutili ho aby tam zůstal, nechal je mečem posekat a plul dál. Po několika dnech dorazil k jinému městu. Tam ho vojsko Astriolů zajalo a předvedlo ke králi, nutili ho aby tam zůstal. Opět použil meče a král slíbil, že ho i se lvem doprovodí do české země.
Před Prahou si Bruncvík oblékl poustevnické roucho a se lvem se vydal na svůj hrad. Bylo tam hlučno a veselo, protože se vdávala jeho žena Neoménie. Bruncvík se nedal poznat, jen vhodil prsten do číše Neoménie a na vrata napsal: „Ten, který před sedmi léty vyšel, je tu“. A odejel na jiný svůj hrad. Ženich s družinou ho jel hledat a zabít, ale kníže Bruncvík použil čarovného meče a usekal jim hlavy. Sezval pány a zemany a slavili návrat. Mezitím manželka našla prsten a s otcem ho začali hledat. Velká radost z návratu Bruncvíka a shledání byla v celé zemi. Ten nakázal, aby v celé české zemi bylo na brány a korouhve namalováno znamení bílého lva v červeném poli.
Když Bruncvík zemřel, lev skonal steskem na Bruncvíkově hrobě. Zázračný meč byl v Praze zazděn do pilíře Karlova mostu, vedle něhož je socha Bruncvíka s ležícím lvem. Až bude v české zemi nejhůře, povstane svatý Václav s blanickými rytíři, uchopí Bruncvíkův meč a useká hlavy nepřátelům české země.

Tomáš Drbota, IV C
Praha, 7. dubna 2004