Jan Roháč

-historická hra o 5 dějstvích, od roku 1434 do roku 1437
-hlavní postavy: Jan Roháč z Dubé-věrný husitský bojovník, Sigmund
-z trilogie: Jan Žižka /1903/, Jan Hus /1911/, Jan Roháč /1914/
-jako protiklad zrádcovské šlechty, plazící se po kolenou před císařem, šlechta propastně odtržená od svého národa a neschopná jakkoli národ reprezentovat, zatlívající ve své rodové tuposti a omezenosti, Jirásek zobrazil Jana Roháče z Dubé, příslušníka panského stavu, který je spojencem lidové revoluce husitské, kterém je jmenován mezi polními hejtmany strany táborské a sirotčí. Bojoval nikoli za své osobní zájmy a zájmy své třídy, nýbrž za zájmy lidu božího, za zájmy městské chudiny, robotězů a selských nevolníků. Česká šlechta sehrává úlohy zrádců revoltujícího a revolučního hnutí a roli nejtemnější a nejbojovnější reakce. Panská vrchnost se zúčastňuje revoluční opozice, otevřeného kacířství, jehož ctižádost směřuje k napadení mezinárodního střediska feudalismu, tj. římské církve. Feudálové panského a rytířského stavu jsou u nás otevřenými kacíři jen potud, pokud mají před očima hmatatelnou naději na sekularizaci církevních statků a na omezení politické a právní nadvlády. Feudálové jsou hotovi např. svými podpisy manifestovat proti upálení Mistra Jana kostnickým koncilem a císařem Sigmundem, a zabírají také církevní statky. Ale jakmile rozšířili své pozemkové držby, a jakmile se proměňuje otevřené kacířství v lidové hnutí a v jeho ozbrojené povstání, horlivě chtějí nadále udržet všemi prostředky "poslušnost, spravedlnost a správný pořádek". Zapomínají na hříchy církve, stejně tak jim i církev odpouští, a vydávají se do boje za stará práva panování bohatých, za svá šlechtická oprávnění k beztrestným loupežím na nevolnických sedlácích, k bezohlednému vykořisťování pracujících mas, k násilnictví a zvůli. Lid jde do revoluční války jako války obranné, jmění církve jest chudých, aby přestaly daň i úrok, panské pozemky, rybníky, louky, lesy byly pro všechny svobodné a volné, že přestanou králové, knížata a preláti, všichni páni, panoše a rytíři mají býti podřezáni a vypleněni. Lid český se před porážkou u Lipan rozdělit ve dvě strany: šlechtickou-Praha, Plzeň, Mělník, a městskou /demokratickou/-Tábor a hradecký, sirotčí svaz. Jan Roháč z Dubé zůstává věrný revoluci i ve chvíli, kdy i radikální Tábor sklonil svou šíji před majestátem císaře Sigmunda.
Jan Roháč, příslušník panského stavu, neopustil demokratický, městský břeh, a rozhodl se i za cenu svého života hájit odkaz Žižky politika, odkaz, který zněl jako rozhodný a nesmiřitelný boj právě proti Sigmundovi jako úhlavnímu nepříteli království a lidu českého, jemuž naopak se poklonili všichni strany šlechtické, byť pili z kalicha, a všichni městští patricijové a i táborští hejtmani. Jan Roháč byl táborskými zajat a v zajetí táborskými ideology natolik poučen a přesvědčen, že se stává jedním z nejpřednějších táborských hejtmanů. Nakonec hrad Sion je dobyt Hyncem Ptáčkem z Pirkenštejna, Roháč je zajat a Sigmund ho chce dát oběsit.